28 C 393/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň - jih dne 7. 2. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 3 550 EUR s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalované v březnu 2019 půjčil peněžní prostředky na základě ústní smlouvy o zápůjčce, přičemž jednotlivé částky žalované poslal na její účet a v jednom případě jí peníze předal v hotovosti. Žalobce uvedl, že nebyly dohodnuty žádné konkrétní podmínky ohledně zápůjčky, kdy žalobce vycházel z toho, že mu budou vráceny zpět v přiměřené době. Žalobce uvedl, že na účet žalované zaslal dne 11. 3. 2019 částku 1000 EUR, dne 23. 4. 2019 částku 750 EUR, dne 28. 5. 2019 částku 800 EUR, celkem tak částku 2 550 EUR. Následně žalované v hotovosti poskytl částku 1000 EUR, neboť žalovaná o tyto prostředky požádala, kdy potřebovala koupit zařízení do bytu. Poté, co žalovanou vyzval, aby mu peněžní prostředky vrátila, žalovaná mu sdělila v květnu 2019, že peníze ještě potřebuje, avšak ujistila ho, že peníze budou vráceny. Ještě v červenci 2019 žalovanému sdělila, že lituje toho, že mu nemůže vrátit peníze, kdy v říjnu 2019 se mu měla omlouvat, že nemá možnost mu peníze vrátit. Následně již žalovaná na výzvy k vrácení peněz nereagovala.2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, kdy uvedla, že se nejednalo o zápůjčku, ale o dar a zároveň upozornila na to, že splnila úspěšně oddlužení, v důsledku čehož byla osvobozena od placení pohledávek s poukazem na § 414 zákona č. 182/2006 Sb. Žalovaná upozornila na to, že úpadek žalované byl zjištěn na základě usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 2. 2020 č. j. , spisová značka, , kdy v usnesení byli věřitelé vyzváni k přihlášení jejich pohledávek a to ve lhůtě dvou měsíců od data zveřejnění tohoto usnesení, t. j. od 20. 2. 2020. Žalobce však svoji pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásil, ačkoli dle jeho tvrzení mělo dojít k zápůjčce již v roce 2019. Již skutečnost, že žalobce neuplatnil svoji pohledávku v insolvenčním řízení prokazuje to, že se jednalo o dar a nikoliv o zápůjčku.3. Usnesením Okresního soudu Plzeň – jih ze dne , datum, č. j. , spisová značka, byla věc postoupena soudu zdejšímu jako soudu místně příslušnému.4. Soud ve věci nařídil ústní jednání, z jehož účasti se žalobce omluvil, soud tak jednal v jeho nepřítomnosti.5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, č. j. , spisová značka, byl zjištěn úpadek žalované jako dlužnice, kdy soud povolil řešení úpadku dlužnice oddlužením. V rámci tohoto usnesení byli vyzváni věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 8. 2023 č. j. , spisová značka, vzal soud na vědomí oddlužení žalované jako dlužnice, přičemž žalované bylo přiznáno osvobození od placení pohledávek v rozsahu uvedeném v ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb. o úplatku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon). Dopisem ze dne 13. 8. 2021 vyzval žalobce žalovanou k uhrazení částky 3 550 EUR.6. S ohledem na níže uvedené soud zamítl jako nadbytečné všechny další důkazy označené stranami, kdy soud měl skutkový stav ze shora uvedených listin za zjištění v takovém rozsahu, že mohl bez dalšího ve věci rozhodnout.7. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že podané žalobě nelze vyhovět, neboť s ohledem na shora citované rozhodnutí insolvenčního soudu se pohledávka žalobce za žalovanou stala pouze naturální obligací, kterou nelze v rámci soudního řízení vymáhat (§ 414 zák. č. 182/2006 Sb.), neboť v době zjištění úpadku žalované již měla dle tvrzení žalobce pohledávka existovat a žalobce se tak mohl svého požadavku domáhat v insolvenčním řízení. Pokud tak neučinil, soudu nezbylo než žalobu zamítnout, aniž by bylo nutné vést dokazování ke sporným tvrzením účastníků.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 150 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, proto by jí náležela plná náhrada nákladů řízení. Soud však s ohledem na okolnosti případu, zejména s ohledem na to, že žalobce nebyl právně zastoupen, a navíc se jedná o osobu žijící v zahraničí, kdy jeho možnosti ohledně informací o existenci probíhajícího insolvenčního řízení byly tímto omezené a tato okolnost byla důvodem pro zamítnutí žaloby, aniž by soud ve věci prováděl další dokazování, soud žalované přiznal právo náhradu nákladů řízení ve výši 50 %. Tyto náklady sestávají ze 2 úkonů právní služby po 4 740 Kč dle § 7 vyhl. Č. 177/1996 Sb. ( příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě) a ze 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem by náklady řízení činily 10 080 Kč, s ohledem na aplikaci § 150 o.s.ř. soud přiznal žalované náklady řízení ve výši 5 040 Kč.9. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.