34 C 56/2024-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 248,67 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 4. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , podle které poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného dne 21. 4. 2022 a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 84 měsíčních anuitních splátkách po 435 Kč splatných vždy 19. dne v měsíci. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátky splatné k 19. 7. 2022, proto žalobkyně v souladu s čl. 8.2 Obchodních podmínek písemným oznámením prohlásila všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné k 19. 12. 2022. Dle obchodních podmínek žalobkyně byla oprávněna účtovat žalovanému poplatky za výzvy k úhradě dlužných částek ve výši 500 Kč a žalobkyně je požaduje za výzvy z dní 8. 8. 2022, 29. 8. 2022 a 29. 9. 2022, v nichž vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud vyšel z listin přiložených k žalobě, zejména smlouvy o spotřebitelském úvěru, Obchodních podmínek , Anonymizováno, pro spotřebitelské úvěry, dokladu o poskytnutí peněžních prostředků na účet žalovaného, upomínek z výše uvedených dní a oznámení o zesplatnění úvěru, a taktéž předžalobní výzvy z 24. 2. 2023 a vzal za prokázaná skutková tvrzení žalobkyně, na která pro stručnost odkazuje.4. Po právní stránce soud vyšel z § 2395 o. z., neboť se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalovaný úvěr nevyrovnal ve smluvených splátkách, ocitl se v prodlení a žalobkyně proto oprávněně úvěr zesplatnila a požádala žalovaného o jeho celou úhradu. Nezaplatil-li žalovaný celý úvěr do 19. 12. 2022, ocitl se ode dne následujícího v prodlení podle § 1968 věty první o. z. a žalobkyni proto vzniklo vedle smluveného úrokového příslušenství též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 126,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 850 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 248,67 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 840 Kč ve výši 1 436,40 Kč.