36 C 336/2023-73 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 304 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive výroku II. tohoto rozsudku. V žalobě uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 12. 8. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 250 Kč, poplatkem za možnost odkladu splatnosti úvěru o 2 měsíce„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatkem za službu„ presto“ ve výši 165 Kč a poplatkem za informační SMS servis ve výši 29 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatky vrátit ve lhůtě splatnosti do 11. 9. 2022. Žalovaný však na svůj dluh nic neuhradil, v souladu se smluvním ujednáním tak žalobkyni vznikl nárok požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 250 Kč, poplatku za možnost odkladu splatnosti úvěru ve výši 110 Kč, poplatku za službu presto ve výši 165 Kč a poplatku za informační SMS servis ve výši 29 Kč, smluvní pokutu ve výši 750 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 554 Kč jdoucí od 12. 9. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že nesouhlasí se žalovanou částkou, neboť měl domluvenu částečnou úhradu, ke které však nedošlo. Žalovaný uvedl, že si půjčil 25 000 Kč a měl vrátit částku se všemi poplatky ve výši 36 558,66 Kč, avšak nyní je po něm vymáhána vyšší částka a neví, jak tomu má rozumět. Žalovaný dále uvedl, že se nebrání vrácení poskytnutých finančních prostředků, nicméně žádá o nastavení splátkového kalendáře ve výši maximálně 5 000 Kč, tak aby nebyla ohrožena jeho životní situace. Na výzvu soudu žalovaný vyplnil prohlášení o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech, ze kterého vyplynulo, že žalovaný žije ve společné domácnosti se svou partnerkou, která je aktuálně nezaměstnaná. Má dluhy v celkové výši cca 200 000 Kč, které splácí měsíčními splátkami v souhrnné výši 9 400 Kč, platí nájem ve výši 10 000 Kč a poplatky v měsíční výši 5 000 Kč. Jeho čistý příjem činí 43 481 Kč. 3. Soud v souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl bez jednání, strany s takovýmto postupem soudu výslovně souhlasily, s tím že soud předtím poučil žalobkyni o svém předběžném pracovním názoru spočívajícím v absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nemravně vysokých úroků. 4. Z obsahu listin připojených k žalobě soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný a žalobkyně dne 12. 8. 2022 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 6 250 Kč do 12. 8. 2022. Strany si ve smlouvě sjednaly rovněž službu„ Klidné spaní“ za 110 Kč měsíčně,„ presto“ za 165 Kč a informační SMS servis za 29 Kč měsíčně. Úvěr byl žalovanému vyplacen 12. 8. 2022 na jeho účet, jak vyplývá z přehledu bankovních transakcí, ostatně žalovaný ani uzavření smlouvy či poskytnutí jistiny nesporoval. Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v srpnu 2022 při spotřebě v rozmezí do jednoho roku včetně 12,31 % ročně. Ujednání o smluvní pokutě je vtěleno do všeobecných podmínek, které tvořily součást smlouvy. Dopisem ze dne 20. 5. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 3 dnů s tím, že dopis byl předán k poštovní přepravě dne 20. 5. 2023. 5. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 25 000 Kč, která představuje dlužnou jistinu. Žalovaný totiž platně neuzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 a násl. OZ, jelikož ujednání o poplatku za sjednání úvěru je třeba vnímat jako ujednání o odměně za poskytnuté peněžní prostředky, a takovéto ujednání tak plní formu úroku a úrok v celkové výši 300 % ročně je třeba vnímat jako úrok nemravný a tím pádem i neplatný ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ, jelikož takovýto úrok pětadvacetinásobně převyšuje průměrné úrokové sazby pro domácnosti zjištěné ze statistických údajů České národní banky za srpen roku 2022. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž nemůže být úvěrová smlouva shledána platnou ve smyslu § 576 OZ a contrario. Žalobě tak bylo vyhověno pouze v té části, která představuje nesplacenou jistinu 25 000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného z titulu absolutně neplatné úvěrové smlouvy. Pokud jde o prodlení žalovaného, dospěl soud k závěru, že s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nelze vycházet z ujednaní stran o době plnění, a proto soud určil dobu plnění od první výzvy, kterou byl žalovaný vyzvaný k zaplacení dlužné částky – tedy od dopisu z 20. 5. 2023, který se za užití § 573 dostal do sféry žalovaného dne 24. 5. 2023 a do tří dnů měl žalovaný dle dopisu žalobkyni plnit – tudíž do 27. 5. 2023, jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 28. 5. 2023 do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (§ 2991 OZ). Výše úroků z prodlení požadovaná žalobkyní neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 6. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy považuje soud za neplatná ujednání o poplatku za sjednání úvěru, jenž fakticky představuje smluvní úrok, o smluvní pokutě, stejně jako doplňkové služby („ Klidné spaní“,„ presto“ a informační SMS servis). Žaloba proto byla zamítnuta v částce 7 304 Kč představující smluvní pokutu ve výši 750 Kč, 304 Kč představující doplňkové služby a 6 250 Kč představující poplatek za sjednání úvěru vč. příslušenství, které mělo být požadováno až od 28. 5. 2023 s ohledem na shora uvedené odůvodnění (bod 5 tohoto rozsudku). 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle míry jejího úspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. V případě plného úspěchu by náklady řízení tak byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 500 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 293 Kč, celkem 3 471 Kč. Jelikož po zohlednění neúspěchu žalobkyně s přihlédnutím i k příslušenství pohledávky, kdy předmět řízení představovala ke dni rozhodnutí soudu částka ve výši 38 787,69 Kč (jistina ve výši 32 304 Kč a zákonné úroky z prodlení k 24. 1. 2024 ve výši 6 483,69 Kč) a žalobkyně byla úspěšná co do částky 27 486,30 Kč (jistina ve výši 25 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 2 486,30 Kč) a neúspěšná co do částky 11 301,38 Kč (jistina ve výši 7 304 Kč a úrok ve výši 3 997,38 Kč) má právo na náhradu nákladů v rozsahu 41,72 %, je jí žalovaný povinen uhradit 1 448,10 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 8. Ohledně lhůty k plnění pak soud vycházel z návrhu žalovaného, se kterým žalobkyně v podstatě souhlasila, když nechala výši plnění na úvaze soudu, a dospěl k závěru, že je zde ještě dán prostor pro uložení peněžitého plnění ve splátkách v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., přičemž zohlednil i to, že žalobkyně je právnickou osobou, kterou povaha její činnost nečiní existenčně závislou na neprodlené úhradě její pohledávky. Soud proto přistoupil k určení výše splátek částkou 5 000 Kč měsíčně v souladu s návrhem žalovaného tak, aby nebyla ohrožena jeho základní životní úroveň, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení, to vše s výhradou ztráty výhody těchto splátek, pokud žalovaný neuhradí byť i jedinou ze splátek v plné výši a ve lhůtě její splatnosti. Splátky v takovéto výši jistě nepoškodí žalobkyni, když jí bude pohledávka splacena za cca 7 měsíců.