38 C 111/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. 2. 2024 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., IČ , IČO, dne , datum, , smlouvu o úvěru č. , adresa, prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na které žalovaný vyplnil své údaje a požadavky a byl mu zřízen uživatelský účet, žalobkyně mu následně zaslala prostřednictvím webového rozhraní návrh úvěrové smlouvy, kterou žalovaný akceptoval, při registraci předložil též svůj občanský průkaz a doklady prokazující příjmy a výdaje. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky, které mu byly zaslány na jím uvedený účet vedený u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnutý na dobu neurčitou s povinností zaplatit každý měsíc úrok ve výši 40% z jistiny, a to vždy k 12tému dni v měsíci. Jistina mohla být splacena kdykoliv během trvání smlouvy. Vzhledem k tomu, že své povinnosti žalovaný neplnil, vyzvala jej žalobkyně k doplacení a následně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Dluh činí 15 000 Kč na jistině úvěru, 6 000 Kč úrok ve výši 40% p.m. za první měsíc čerpání úvěru a smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž trvá prodlení žalovaného. Žalovaný uvedenou částku ani přes předžalobní upomínku ze dne , datum, nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní., právnická osoba, daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že žalovaný je majitelem účtu č. , hodnota, / , Anonymizováno, a že na tento účet obdržel dne , datum, částku ve výši 15 000 Kč pod v.s. , var. symbol, (potvrzení o odeslání prostředků a výpisy z účtu spis EPR), a to od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČ , IČO, z jejího účtu č. , č. účtu, . Zda to byla skutečně žalovaný, kdo požádal o poskytnutí úvěru a zda prostřednictvím webového rozhraní akceptoval návrh smlouvy o úvěru, se z předložených listin prokázat nepodařilo, nebyly předloženy ani důkazy prokazující proces uzavření smlouvy. V listině nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. , adresa, , která měla odpovídat ujednání stran, nebyl uveden datum splatnosti, bylo uvedeno, že žalovaný může splatit jistinu úvěru kdykoliv, úrok byl uveden ve výši 40% měsíčně a splácení úroku bylo upraveno tak, že nejpozději k 12. dni v měsíci musí být zaplacen úrok přirostlý za uplynulé období, RPSN byla uvedena ve výši 5531.86 % p.a.. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že nebyla vrácena žádná částka. Dopisem ze dne 13. 7. 2023 oznámila žalobkyně žalovanému, že zesplatnila celý dluh najednou a vyzvala jej k zaplacení ve výši 44173.00 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 12. 2023 pak vyzval právní zástupce žalobkyně k zaplacení dluhu.5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným a společností původního věřitele a nebyl prokázán vznik závazkového vztahu v podobě úročné zápůjčky či úvěru podle ust. § 2390 nebo § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském (úročeném). Nad rámec těchto závěrů soud musí uvést, že ani nebylo prokázáno, že by došlo ze strany předchůdce žalobkyně ke splnění žalobkyní tvrzené povinnosti poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z , datum, , rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C-679/18).6. I kdyby však bylo uzavření smluvního vztahu prokázáno, jednalo by se o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, což soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz žalobkyni zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že úrok ve výši 40% měsíčně (tedy 6 000 Kč měsíčně s ohledem na poskytnuté plnění), který měl žalovaný vedle jistiny ve výši 15 000 Kč zaplatit jako úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky, je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tato sazba v dané době nepřekračovala v průměru 15 % ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku spotřebitelského úvěru.7. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost, než žalobkyni vrátit poskytnutou částku - jistinu ve výši 15 000 Kč. Právním důvodem vzniku s ohledem na neprokázání tvrzení o uzavření smlouvy a případnou absolutní neplatnost smlouvy jako celku, není závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, ale plnění žalobkyně z neexistujícího či neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný nevrátil dosud žádné plnění, aktuální výše bezdůvodného obohacení tedy činí 15 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že peníze byly zaslány na účet žalovaného dne , datum, . První doložená výzva ze dne , datum, stanovila 3 denní lhůtu pro zaplacení. Pokud tedy žádá žalobkyně úrok z prodlení od data 16. 7. 2023, soud žalobě i ohledně prvního dne prodlení vyhověl.8. Ve zbývající části, tedy úroku z úvěru ve výši 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a v části smluvní pokuty ve výši 2 055 Kč soud žalobu zamítl.9. Pariční lhůta byla uložena dle § 160 o.s.ř.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 715,35 Kč, přičemž tato částka představuje 30,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,06 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,94 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 923 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 055 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.