38 C 117/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19. 01. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 500,15 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČ , IČO, dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které žalovaná vyplnila své údaje a požadavky a právní předchůdkyně žalobkyně jí následně zaslala na jí uvedené telefonní číslo kód, kterým žalovaná odsouhlasila uzavření smlouvy. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které jí byly zaslány na jí uveden účet. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku ve výši 14 290 Kč sestávající se z jistiny 10 000 Kč, poplatku ve výši 3 994,11 Kč a úroku ve výši 295,89 Kč, to vše ve lhůtě do , datum, . Žalovaná neuhradila smluvní závazek řádně včas, když nezaplatila ničeho. Žalobkyně se stala věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., IČ , IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako nabyvatelem. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne , datum, . Žalovaná na pohledávku ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 03. 01. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, vydaný elektronický platební rozkaz byl pro jeho nedoručení do vlastních rukou žalované zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).3. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, čímž se její souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).4. Z předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že žalovaná je majitelkou účtu č. , č. účtu, vedeného u peněžního ústavu , právnická osoba, ., a že na tento účet obdržela dne , datum, částku ve výši 10 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., IČ , IČO, z účtu č. , č. účtu, . Zda to byla skutečně žalovaná, kdo požádal o poskytnutí úvěru a kódem potvrdila svůj úmysl uzavřít smlouvu o úvěru, se z předložených listin prokázat nepodařilo, nebyly předloženy ani důkazy prokazující proces uzavření smlouvy. V listině označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , která byla předložena žalobkyní a měla odpovídat ujednání stran, bylo uvedeno datum splatnosti úvěru do třiceti dnů o odeslání finančních prostředků žalované, poplatek za poskytnutí úvěru 3 994,11 Kč, úrok 295,89 Kč a RPSN 7 595,30 % ročně, jednorázová výše splátky je uvedena ve výši 14 290 Kč, to vše pro případ nepřekročení doby splatnosti a pro případ překročení této doby pak poplatek za poskytnutí úvěru 3 994,11 Kč, úrok 295,89 Kč a RPSN 7 595,30 % ročně, jednorázová výše splátky je uvedena 14 290 Kč. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že nebyla vrácena žádná částka. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku smlouvou na žalobkyni, přípisem ze dne 28. 08. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení a bylo jí právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno, že došlo ke změně v osobě věřitele. Předžalobní upomínkou ze dne 03. 01. 2024 pak vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu.5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, a nebyl tak prokázán ani vznik závazkového vztahu v podobě úročné zápůjčky či úvěru podle § 2390 nebo § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nad rámec těchto závěrů soud musí uvést, že nebylo ani prokázáno, že by došlo ze strany žalobkyně ke splnění žalobkyní tvrzené povinnosti poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 03. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01. 04. 2018, sp. zn. 1 As 30/2015, nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 05. 11 2018, sp. zn. C-679/18). Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů nevyplývá, že by si poskytovatel úvěru vůbec nějaké informace od žalované zjišťoval a tyto prověřoval. Smlouva o úvěru, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, by byla, pokud by vůbec byla platně uzavřena, což není prokázáno, absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 05. 03. 2020, sp. zn. C-679/18).6. I kdyby však bylo uzavření smluvního vztahu prokázáno, jednalo by se o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, což soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná ze zapůjčených peněz žalobkyni uhradit. Žalobkyní předložená smlouva uvádí výši úroku 295,89 Kč, nicméně současně požaduje tzv. poplatek ve výši 3 994,11 Kč, celkem tedy 4 290 Kč, které měla žalovaná uhradit navíc vedle jistiny ve výši 10 000 Kč. Podle citované smlouvy činí RPSN 7 595,30 % ročně. V případě, že by byla smlouva uzavřena, jednalo by se o úroky ve smyslu § 2392 či § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu práv