12 C 33/2025-95 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 2. 2025 se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 546 758,47 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla vedena pod sp. zn. 12 C 33/2025.2. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ., dále „banka“) a žalovaným byla dne 23. 5. 2022 uzavřena Smlouva o úvěru s pojištěním splácet – expres půjčka, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 9,85 %. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas a banka tak úvěr dne 29. 4. 2024 zesplatnila. Banka též uplatnila právo na smluvní pokutu ve výši 20 % ze všech splátek splatných po zesplatnění. Dlužná částka činila 567 587,68 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy s účinností ke dni 19. 9. 2024, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 8. 10. 2024. Ke dni postoupení činila pohledávka výši 594 530,47 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 540 153,47 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 6 605 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 20 114,65 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 27 657,35 Kč, úroků ve výši 9, 65 % ročně z jistiny a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % z jistiny, poplatků a smluvní pokuty.3. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně dne 9. 5. 2025 doplnila svá tvrzení tak, že banka vyšla z potvrzení o výši příjmu ze dne 16. 5. 2022, ze kterého mělo být zjištěno, že žalovaný pracuje jako dělník v elektrotechnice od 1. 4. 2020 s průměrným výdělkem 18 208 Kč. Žalovaný měl bydlet se svou družkou a neměl mít žádné srážky. Měsíční příjem domácnosti měl činit 50 000 Kč. Na úvěr zaplatil žalovaný částku 163 856,83 Kč.4. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 4. 2025 se žalobkyně domáhala dále zaplacení částky 16 030,20 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla vedena pod sp. zn. 12 C 43/2025.5. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi stejnou bankou a žalovaným byla dne 23. 5. 2022 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, na základě které byl veden pro žalovaného běžný účet a následně i též kontokorentní úvěr s limitem 10 000 Kč. Žalovaný se dostal do nepovoleného limitu a banka využila smluvních podmínek a debetní zůstatek ve výši 13 930 převedla na úvěrový účet, kde žalovaný měl oprávnění splácet úvěr splátkami. Žalovaný tak nečinil a úvěr byl zesplatněn ve výši 16 163,87 Kč. Sjednaný úrok byl ve výši 12,75 %. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena s účinností ke dni 13. 12. 2024 a ke dni postoupení činila částku 16 533,99 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném dlužnou jistinu ve výši 13 930,20 Kč, poplatky a mluvní pokuty ve výši 2 100 Kč, kapitalizované úroky ve výši 503,79 Kč, úroky ve výši 12,75 % z jistiny a dále zákonné úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z jistiny, smluvní pokuty a poplatků.6. Svá tvrzení žalobkyně doplnila podáním ze dne 12. 6. 2025, které je prakticky totožné jako s podáním ze dne 9. 5. 2025.7. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. 6. 2025 č. j. 12 C 43/2025-29 byla shoa uvedená řízení spojená ke společnému projednání a rozhodnutí pod sp.zn. 12 C 33/2025.8. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaný nedostavil. Žalobkyně při jednání k dotazu soudu uvedla, že ohledně úvěruschopnosti předložila již veškeré podklady, které měla k dispozici.9. Soud ve věci provedl následující listinné důkazy.10. K věci původně vedené pod sp. zn. 12 C 33/2025:11. Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka byla mezi bankou a žalovaným uzavřena 23. 5. 2022. Výše úvěru byla sjednána v částce 600 000 Kč, splátka činila 7 879,29 Kč, splátka pojištění 781 Kč, měsíční celková splátka 8 660 Kč. Úvěrová sazba činila 9,85 % ročně, RPSN 10,35 %. Ve smlouvě jsou uvedeny jednotlivé poplatky (III. odst. 4), stejně tak oprávnění banky úvěr zesplatnit (III, odst. 8).12. Čerpání úvěru a průběh jeho splácení je patrný z předložených výpisů z účtu, který je veden na jméno žalovaného.13. Dopisem ze dne 1. 5. 2024 banka zesplatnila úvěr s aktuální výší 567 587,68 Kč (vč. poplatků atd.).14. Dopisem ze dne 30. 9. 2024 banka oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis byl reálně odeslán 8. 10. 2024 dle podacího lístku.15. Přípisem ze dne 19. 11. 2024 právní zástupce žalobkyně vyzval žalované k úhradě dluhu před podáním žaloby. Dopis byl reálně odeslán 20. 11. 2024.16. Upomínkami ze dne 4. 4. 2024, 2. 1. 2024, 22. 3. 2024, a ze dne 2. 2. 2024 byl žalovaný vyzván k dodatečnému splnění svých povinností.17. Z výpisu úvěruschopnosti banky vyplývá čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 18 208 Kč, bydlení „jiné“, povolání dělník, celkový příjem domácnosti 50 000 Kč. Podíl na nákladech bydlení byl uveden jako 36,42 %.18. Dle potvrzení příjmu ze dne 16. 5. 2022 měl žalovaný dosáhnout průměrného výdělku za poslední 3 měsíce ve výši 18 208 Kč.19. K věci původně vedené pod sp. zn. 12 C 43/2025:20. Smlouva o bankovních produktech a službách byla mezi bankou a žalovaným uzavřena dne 23. 5. 2022. Následující den byl povolen úvěrový (debetní) limit žalovanému ve výši 10 000 Kč, a to na základě Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách.21. Čerpání úvěru a průběh jeho splácení je patrný z předložených výpisů z účtu, který je veden na jméno žalovaného. Je zde prokázán i vznik nepovoleného debetu ve výši 13 930,20 Kč.22. Dopisem ze dne 5. 9. 2024 bylo žalovanému oznámeno, že banka zesplatnila úvěr s celkovou výši 16 163,87 Kč.23. Dopisem ze dne 18. 12. 2024 banka oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis byl reálně odeslán 3. 1. 2025 dle podacího lístku.24. Přípisem ze dne 13. 3. 2025 právní zástupce žalobkyně vyzval žalované k úhradě dluhu před podáním žaloby.25. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.26. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.27. Dle § 87 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.28. Soud dospěl k závěru, že dané úvěrové smlouvy jsou neplatné pro rozpor dle § 86 zák. o spotřebitelském úvěru. V prvním případě byl sjednán relativně vysoký úvěr ve výši 600 000 Kč, ve druhém případě pak úvěrový rámec 10 000 Kč, což i zde představuje 54,92 % výdělku žalovaného.29. Banka měla k dispozici jen potvrzený průměrný výdělek žalovaného ve výši 18 208 Kč, a jen na základě tohoto poskytla žalovanému relativně vysoký úvěr ve výši 600 000 Kč. Jak bylo již řečeno, tento výdělek byl i nepřiměřený ve druhém případě vzhledem k výši prokázaného příjmu žalovaného. Banka se spokojila jen s tím, že žalovaný uvedl příjem domácnosti 50 000 Kč a neuvedl žádné náklady, ty na bydlení byly vyjádřeny jen procenty 36,42 %, aniž by bylo patrné, co bylo základnou takového výpočtu. Takové zhodnocení úvěruschopnosti je nedostatečné a banka zde nesplnila zákonné podmínky pro poskytnutí úvěru. Částka 50 000 Kč nebyla nijak prokázána, dle předložených dokladů se tak jednalo jen nejspíše o tvrzení žalovaného.30. Bylo prokázáno, že žalovaný v prvním případě na předmětný úvěr uhradil částku 163 856,83 Kč. Žalovaný je tak povinen vrátit část načerpané jistiny ve výši 436 143,17 Kč, ve zbývající části soud nárok žalobkyně ohledně tohoto úvěru zamítl.31. Ve druhém případě pak soud zamítl nárok nad samotný úvěr, tj. bez poplatků či smluvních pokut, tedy ve výši nepovoleného debetu ve výši 13 990 Kč, v ostatní části byl nárok shledán nedůvodným.32. Dle § 1970 obč. zák. pak soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle skutečností uvedených v žalobním petitu obou původních návrhů.33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 980,30 Kč, přičemž tato částka představuje 47,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu