17 C 194/2025-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 8. 12. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 15. 2. 2025. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že dle čl. 3.1 smlouvy má nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 10 500 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 10 500 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . Žalobkyně úvěr vyplatila žalovanému dne 8. 12. 2024 na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 24. 5. 2025.2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil a uvedl, že již dříve měl od žalobkyně půjčku, kterou zaplatil, ale bohužel nyní se ocitl bez peněžních prostředků, neboť se stará o nemocného otce. Uvedl, že se cítí být podveden, když částka, kterou chce žalobkyně, resp. její vymahač, společnost , Anonymizováno, nesedí. Současně poukázal na nekalé praktiky této vymáhací společnosti, se kterou již proto komunikovat nebude, neboť se nechová korektně. Požádal, aby ho žalobkyně kontaktovala sama a pokusili se najít řešení, když pokud skončí v exekuci, tak už nenajde řešení situace. Požádal o příspěvek na péči o otce, ale zatím není tato žádost vyřízená. Při ústním jednání ještě požádal o možnost plnit případný dluh ve splátkách.3. Po provedeném jednání, ke kterému se dostavil pouze žalovaný a žalobkyně svoji neúčast ani neomluvila, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 12. 2024 vyplývá, že strany spolu měly uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč se splatností do 15. 2. 2025. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení (čl. 3. 1. smlouvy). Rovněž se strany ve smlouvě měly dohodnout na povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši 500 Kč v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky (čl. 8. odst. 1 smlouvy). Smlouva není žalovaným vlastnoručně podepsána, u podpisu žalovaného je uvedeno datum 8. 12. 2024 a kód sms verifikace: , Anonymizováno, . Z potvrzení o provedené platbě a z vyjádření žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně dne 8. 12. 2024 poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Z detailního údaje s historií z veřejné části živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný byl v okamžiku zavření smlouvy držitelem živnostenského oprávnění. Z prohlášení žalovaného učiněném při jednání soudu soud zjistil, že žalovaný nikdy neprovozoval podnikatelskou činnost a živnostenské oprávnění si vyřídil právě a jen proto, aby mohl získat podnikatelský úvěr (a to původně u jiného subjektu než-li žalobkyně). Předžalobní upomínkou ze dne 24. 5. 2025 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky do 3 dnů. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla podána k poštovní přepravě dne téhož dne.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud dospěl k závěru, že předložená úvěrová smlouva je absolutně neplatná, a to dle ust. § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši požadovaných úroků ve výši 1 % denně, který představuje roční úrok ve výši 365 %, přičemž obvyklá úroková sazba se v rozhodném období u korunových úvěrů pohybovala kolem 5,81 % (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Pokud žalobkyně uváděla, že se jednalo o poplatek za každý den čerpání úvěru, pak k tomuto nutno konstatovat, že se zcela evidentně jedná o úrok z úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Přestože se jednalo o smlouvu uzavřenou se žalovaným jako podnikatelem, uplatní se korektiv dobrých mravů i v tomto případě (k tomu srovnej rozsudek NSČR ze dne 16. 3. 2021, č. j. 23 ICdo 56/2019, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru: jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z.). Byť Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uvedl, že samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z., posuzoval Nejvyšší soud v dané věci úvěr s roční úrokovou sazbou pod 60 % ročně. U smlouvy sjednané mezi účastníky jako podnikateli dne 8. 12. 2024 však úroková míra činila 365 % ročně, žalovaný neměl možnost ovlivnit text smlouvy a jednalo se o smlouvu formulářovou, která navíc obsahovalo mnoho dalších sankčních ustanovení v nikoliv zanedbatelných výších (smluvní pokuty). Soud si je vědom toho, že žalovaný si měl počínat obezřetněji a zvážit následky uzavření dané smlouvy, ale nelze v dané věci přehlédnout, že sjednaný úvěr je v dané věci natolik extrémní a představuje natolik zásadní nerovnováhu v právech a povinnostech stran, že tak drasticky vysokému úroku soud přihlédl jako k okolnosti způsobující absolutní neplatnost pro rozpor s dobrými mravy. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.9. Na druhou stranu žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla na jeho bankovní účet částku v celkové výši 15 000 Kč, čímž došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení dle ust. § 2991 o. z. Dle tvrzení žalobkyně, které potvrdil při jednání i žalovaný, nebylo žalovaným dosud vráceno ničeho. Soud žalovanému tedy uložil povinnost vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč. S ohledem na majetkové poměry žalovaného, který v současné chvíli nedisponuje řádným příjmem, žije z důchodu otce, avšak v horizontu měsíce očekává příjem v podobě příspěvku na péči o otce, stanovil povinnost vrátit bezdůvodn