21 C 128/2025-52 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 4. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 17 689,25 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 7. 2. 2024 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 18 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 8. 3. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 30. 7. 2025. Žalobkyně uvedla, že řádně zjistila úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet a to dne 7. 2. 2024 ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný se při sjednání smlouvy zvolil volitelné služby, a to službu „Presto“ za poplatek 165 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním vypověděla smlouvu, o čemž byl žalovaný informován e-mailem ze dne 1. 10. 2024, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný celkem dluží žalobkyni částku 17 689,25 Kč sestávající se z jistiny ve výši 7 926,68 Kč a poplatku za službu „Presto“ 131,49 Kč. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny, tedy částku 9 504,40Kč. Žalobkyně dále požadovala uhrazení poplatku za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky, tedy 126,68Kč. Vše po započtení plateb žalovaného v celkové výši 9 473,54 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný, se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin má soud za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil skutečnosti uvedené v žalobě ohledně výše úvěru, kdy dále soud zjistil, že RPSN byla uvedena ve výši 1 793,67 %, úroková denní sazba 1,016 %. Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. S ohledem na to, že soud shledal v rámci právního hodnocení tuto smlouvu jako absolutně neplatnou (viz níže), soud dalšími ustanoveními této smlouvy podrobněji nezabýval, a to ani zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Z přehledu bankovních transakcí a potvrzení banky soud zjistil, že částka 8 000 Kč byla žalovanému na jeho účet výše uvedeného dne vyplacena. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný celkově na svůj dluh uhradil částku 9 473,54 Kč.5. Podle § 2395 Občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 Občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. V prvé řadě soud uvádí, že na předmětnou smlouvu o úvěru je nutné nahlížet jako na neplatné právní ujednání s ohledem na její obsah. V situaci, kdy žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které měl žalovaný žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 1,02 % denně, nelze dospět k jinému závěru, že se v žádném případně nejedná o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. Pokud soud z úřední činnosti zjistil, že úroková sazba v daném období činila dle řady ARAD 26,63% ročně, přičemž se jednalo o úvěr z kreditních karet, pak je zcela zřejmé, že sjednaný úrok ve výši více jak 370 % ročně je sjednán jako nemravný a vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je sjednání úroku, je nutno na celý závazkový vztah nahlížet jako na absolutně neplatný. V daném případě má soud za to, že úvěrující zneužil tísně žalovaného a požadoval po něm nepřiměřené částky, čemuž nelze přiznat soudní ochranu. Soud tak vyhodnotil závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, když bylo prokázáno, že žalovanému částka 8 000 Kč skutečně poskytnuta byla, a tuto je tak žalovaný povinen žalobkyni vrátit, což ale již učinil, když žalobkyni dokonce uhradil částku ve výši 9 473,54 Kč. Pokud žalovaný svoji povinnost již splnil, nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádnému z účastníku náklady nepřiznal, když nebylo prokázáno, že by procesně úspěšnému žalovanému nějaké náklady vznikly.