21 C 250/2025-62 — Okresní soud Plzeň-město

Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Předmět řízení vymezila žalobkyně v žalobě tak, že se domáhala vyklizení ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného bytu. Aktivní a pasivní legitimaci účastníků doložila žalobkyně výpisem z katastru nemovitostí a nájemní smlouvou. Na základě mezi účastníky uzavřené nájemní smlouvy ze dne 31. 7. 2023 přenechala žalobkyně předmětný byt do užívání žalovanému, a to na dobu určitou. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně své povinnosti, jež vyplývají z nájmu bytu a nájemní smlouva neobsahovala ustanovení zaručující obnovu nájmu, došlo uplynutím sjednané doby k ukončení nájemního vztahu a nájem skončil ke dni. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne a zároveň byla žalovaná vyzvána, aby předmětný byt vyklidila a vyklizený předala žalobci, což však v tam určené lhůtě neučinila.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu na předmětný byt dne 31. 7. 2023, a to na dobu určitou. Dopisem ze dne oznámila žalobkyně žalované, že nájem předmětného bytu nebude obnoven a skončí tedy ke dni, zároveň byla žalovaná vyzvána, aby k uvedenému datu byt vyklidila a vyklizený předala žalobkyni. Žalovaná tak doposud neučinila.Podle ustanovení § 126 odst. 1 obč. zákoníku má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Podle ustanovení § 710 odst. 1 obč. zákoníku zanikne nájem bytu písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem, písemnou výpovědí nebo jiným způsobem stanoveným tímto zákonem. Podle ustanovení § 710 odst. 3 skončí nájem také uplynutím doby, byl-li sjednán na dobu určitou. Pokud smlouva nestanoví jinak, na nájem bytu nelze použít ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. o obnovení nájmu.V daném případě je nepochybné, že žalované odpadl právní důvod užívání bytu uplynutím doby, na niž byl nájem sjednán dle ustanovení § 710 odst. 3 obč. zákoníku. Po sjednané době nájmu tak žalovaná zasahuje do výkonu vlastnického práva žalobkyně, a žalobkyně má právo na ochranu dle § 126 odst. 1 obč. zákoníku. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 obč. zákoníku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 930,04 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 1 524 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 124 Kč ve výši 3 806,04 Kč.