21 C 426/2024-44 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 18. 10. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost jí zaplatit shora uvedenou částku s příslušenstvím, žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2023 mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , jako postupitelem (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalobkyní, jako postupníkem. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 13. 12. 2018 Smlouvu o úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , Anonymizováno, _, Anonymizováno, _, Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl stejného dne bezhotovostně na účet žalovaného č. , č. účtu, úvěr ve výši 401 764 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně veškerého příslušenství v 120 pravidelných měsíčních splátkách se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10.73 % ročně. Úvěrová smlouva byla uzavřena tak, že návrh žalovaného ze dne 12. 12. 2018 byl akceptován dne 13. 12. 2018 právním předchůdcem žalobkyně. Tento řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, ohledně čehož byl opakovaně upomínán. V upomínce ze dne 9. 11. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k jeho úhradě. Od 10. 11. 2023 je tak žalovaný v prodlení. Žalovaná částka se pak skládá z jistiny úvěru ve výši 473 704,77 Kč a smluvního úroku ve výši 43 419,45 Kč. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou mu odeslanou dne 9. 10. 2024, kdy ani přes tuto dlužnou částku neuhradil. Pro případ, že by soud vyhodnotil shora uvedenou smlouvu jako absolutně neplatnou navrhla žalobkyně, aby byl vztah mezi účastníky posouzen z titulu bezdůvodného obohacení. V tom případě žalobkyně navrhla, aby si soud vyžádal zprávu jejího právního předchůdce, zda v měsíci prosinci 2018 byla na bankovní účet č. , č. účtu, připsána platba ve výši 401 764 Kč a zda tento účet patří žalovanému.2. Soud pátral po pobytu žalovaného, ale bezvýsledně, proto nezbylo než mu usnesením ze dne 10. 2. 2025 č.j. 21 C 426/2024-9 ustanovit opatrovníka v osobě advokáta , Jméno opatrovníka, .3. Opatrovník žalovaného namítl nedostatek pasivní legitimace žalovaného, když popřel pravost jeho podpisu na jednotlivých listinách, dále nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, neboť ta ji neprokázala doložením smlouvy o postoupení pohledávek, dále namítl, že nebylo prokázáno, že by úvěr ve výši 401 764Kč byl žalovaným vůbec čerpán, když toto nevyplývá z žádné z žalobkyní doložených listin. Opatrovník dále uzavírá, že žalobkyně neměla pravděpodobně ani nárok úvěr předčasně zesplatnit, když z jejích tvrzení není zřejmé, co žalovaný uhradil a s kterými splátkami byl v prodlení. Navíc v žalobkyní označeném čl. VIII. odst. 1 smlouvy žádné smluvní ujednání týkající se zesplatnění není. Pokud by pak soud dospěl k závěru, že lze vztah mezi účastníky posoudit z titulu bezdůvodného obohacení, pak namítl promlčení tohoto nároku, když finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty již v roce 2018.4. Žalobkyně se ke shora uvedené procesní obraně opatrovníka nevyjádřila, a to ani přes výzvu soudu, a k nařízeným jednání se omluvila. Připravila se tak o poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když o tom, že soud má v úmyslu tuto poučovat, byla dopředu vyrozuměna.5. Na základě ve věci provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a to hned z několika důvodů. Žalobkyně řádně nedoložila svojí aktivní legitimaci ve věci, když tuto odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023, kterou ale soudu nedoložila. Postoupení je dokládáno toliko seznamem postoupených pohledávek (kde je žalovaná pohledávka uvedena) a dopisem adresovaným žalovanému ze dne 18. 3. 2024, kde je mu postoupení oznamováno. Nicméně na základě jen těchto listin nelze učinit závěr o její aktivní legitimaci, bez předložení shora uvedené smlouvy. Co se týče samotného uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (soud nechává stranou její platnost, když je i otázkou, jak žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když tento u ní již v minulosti opakovaně čerpal úvěrové produkty, a tyto chtěl splatit poskytnutím dalšího úvěru, opětovně by k tomuto, ale musela být žalobkyně poučena, nicméně se svojí omluvou z jednání o toto poučení připravila, ač soudem bylo avizováno, že má v úmyslu jí poučovat) a pasivní legitimace žalovaného, v tomto soud nemá pochyby. Žádost o poskytnutí presto půjčky ve výši 600 000Kč ze dne 4. 12. 2018, doplnění této žádosti ze dne 12. 12. 2018, Informace o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 12. 2018, návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. 2018_CZ_00096259 ze dne 12. 12. 2018 a potvrzení o výši pracovního příjmu ze závislé činnosti jsou podepsány stejnou osobou, podpis je identický a soud nepochybuje, že ve všech případech šlo o podpis žalovaného, když dotazem na UniCredit Bank a.s. bylo ověřeno, že majitelem účtu (viz výše), na který byly poskytnuty finanční prostředky je žalovaný. Nicméně shora uvedená banka potvrdila, že částka, která byla na tento účet v prosinci roku 2018 připsána činila 196 736Kč a nikoli žalobkyní tvrzených 401 764Kč. Ze samotné smlouvy, když toto ale žalobkyně netvrdila, bylo zjištěno, že část prostředků byla použita na konsolidaci stávajících závazků žalovaného u právního předchůdce žalobkyně, a to právě v částce 401 764Kč, částka 196 736Kč mu byla poukázána na výše uvedený účet a částka ve výši 1 500Kč byla zaúčtována na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Z důkazů, které měl soud k dispozici (žalobkyně nic k tomuto opětovně netvrdila), tak prokazatelně žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet částku 196 736Kč. Co se týče dalších částek o těch žalobkyně mlčí. I kdyby soud po doplnění tvrzení žalobkyní a prokázání její aktivní legitimace dopěl k závěru o platnosti uzavřené úvěrové smlouvy (tedy i že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 84 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru), z žádného důkazu nevyplynulo, jako část dluhu a kdy žalovaný již uhradil (s tím souvisí i otázka oprávněnosti jeho zesplatnění). Žalobkyně toliko tvrdí, že je žalovaný v prodlení s žalovanou částkou, ale nijak nedokládá, jak k této dospěla případně, jaká částka byla již žalovaným uhrazena (není tak zřejmé, zda žalovaný případně neuhradil již dluh celý). Ani ve vztahu k tomuto tak nešlo žalobě vyhovět (ani částečně), a to případně ani z titulu bezdůvodného obohacení (pro neplatnost úvěrové smlouvy), když není prokázáno, kolik žalovaný žalobkyni dluží. Nelze opomenout ani vznesenou námitku promlčení nároku opatrovníkem žalovaného (v případě posouzení smlouvy jako neplatné a nároku plynoucího z bezdůvodného obohacení), kdy soud bez doplnění tvrzení a důkazů ze strany žalobkyně nemůže bez dalšího konstatovat, že nárok je promlčen, nicméně ale tato skutečnost by mohla být pravděpodobnou vzhledem k datu, kdy finanční prostředky byly poskytnuty. K námitkám opatrovníka žalovaného k nepříslušnosti zdejšího soudu, je pro stručnost odkazováno na usnesení tohoto ze dne 25. 4. 2025 č.j. 21 C 426/2024–23, kterými tyto byly zamítány. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti tak soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady pak budou představovat odměnu opatrovníka žalovaného za toto řízení, která bude soudem tomuto přiznána a vyplacena. Proto soud určení jejich konkrétní výše odložil až do samostatného usnesení, když místem plnění je podepsaný soud, jako subjekt, který odměnu vyplatí.