28 C 199/2025-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 4. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 18 577 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 uzavřenou mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč. Žalovaný využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 14 400 Kč, který se zavázal splatit do 14. 8. 2024. Žalovaný se však dostával do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, kdy ke dni 15. 8. 2024 se dostal do prodlení úhradou celého úvěru. Žalobkyně požadovala částku 18 577 Kč sestávající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 400 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 3 557 Kč, dále smluvní pokuty, která v době zesplatnění činila 620 Kč, kdy tyto částky byly nejpozději splatné dne 14. 8. 2024. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a dále lustracemi příslušných databázích, nicméně žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalobkyně uvedla, že žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky taktéž formou předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, z jehož účasti se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, žalovaný se k jednání nedostavil.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč s datumem splatnosti 20. 2. 2024, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 %. Smlouva byla uzavřena dne , datum, . Na základě Dodatku č. 1 ke smlouvě byla změněna celková částka jistiny úvěru na 5 000 Kč, na základě Dodatku č. 2 ze dne , datum, na částku 6 500 Kč, na základě Dodatku č. 3 ze dne , datum, na částku 8 000 Kč, na základě Dodatku č. 4 ze dne , datum, na částku 9 500 Kč, na základě Dodatku č. 5 ze dne , datum, na částku 11 500 Kč, na základě Dodatku č. 6 ze dne , datum, na částku 13 000 Kč a na základě Dodatku č. 7 ze dne , datum, na částku 14 000 Kč a na základě Dodatku č. 8 ze dne , datum, na částku 14 400 Kč. Na základě Dodatku č. 9 ze dne , datum, se žalovaný zavázal předmětnou částku splatit do 21. 3. 2024. Na základě Dodatku č. 10 se zavázal předmětnou částku uhradit za slušný poplatek do 12. 5. 2024, na základě Dodatku ze dne , datum, byla prodloužena splatnost na základě poplatku za změnu smlouvy na den 11. 6. 2024 a Dodatkem č. 12 ze dne , datum, byla za poplatek ve výši 3 312 Kč změna splatnosti stanovena na 11. 7. 2024. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázané tvrzení žalobkyně ohledně její aktivní věcné legitimace. Žalobkyně taktéž soudu předložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2025 a výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 1. 2025 včetně podacího lístku, tyto výzvy však byly adresovány osobě odlišné od žalovaného, soud tedy k nim přihlížet nemohl. Z výpisu z běžného účtu a ze sdělení banky, u které je veden účet žalovaného, má soud za prokázané, že částka 14 400 Kč byla žalovanému skutečně poskytnuta.5. Po právním zhodnocení předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutné hledět jako na smlouvu neplatnou, neboť je zřejmé, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., když v souvislosti s tímto soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že pouhá tvrzení žalobkyně o tom, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného, nemohou obstát. Skutečnost, že žalovaný byl osobou neschopnou splácet své závazky, hovoří i skutečnost, že na shora uvedený úvěr neuhradil ničeho. Na smlouvu o úvěru tak s ohledem na shora uvedené dopadá sankce absolutní neplatnosti a z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, když žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky ve výši 14 400 Kč byly žalovanému skutečně poskytnuty. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. Současně soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil na úvěr ničeho, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil skutečnosti a prokazoval důkazy ohledně opačného tvrzení, žalovaný však zůstal zcela nečinný. Co se týče zákonného příslušenství, soud počátek prodlení určil od 9.7.2025, když se jedná o den následující poté co byla žalovanému doručena žaloba, kdy nebylo prokázáno, že by žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky před jejím doručením.6. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutá poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 39,11 % účelně vynaložených nákladů řízení (nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). Ty spočívají v soudním poplatku 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za dva úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala částku 2010 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byl ve věci úspěšná pouze z části, náleží jí částka 786 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.7. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 o.s.ř. a lhůtu k plnění stanovil jako běžnou třídenní.