28 C 214/2025-65 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 8. 7. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 155 783 Kč s příslušenstvím, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 155 783 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne , datum, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, k jehož vyplacení došlo téhož dne. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutý úvěr sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,15 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 5 824 Kč, počínaje měsícem únor 2024. Schopnost žalovaného byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný však podmínky smlouvy neplnil, kdy splátky řádně a včas nehradil, přičemž do data zesplatnění celého úvěru uhradil pouze dne 8. 2. 2024 částku 5 824 Kč, dne 14. 3. 2024 částky 5 824 Kč a dne 5. 4. 2024 částku 5 824 Kč. Žalobkyni z důvodu prodlení žalovaného taktéž vzniklo právo na zaplacení sjednaných smluvních pokut v celkové výši 998 Kč, dále právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši , částka, . V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu se smluvním ujednáním, přičemž k zesplatnění došlo ke dni 16. 7. 2024. Žalobkyně dále uvedla, že ve smlouvě bylo sjednáno, jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V tomto případě od 18. 7. 2024 až do jejího zaplacení. Žalobkyně tak požadovala uhrazení částky 114 191,04 Kč představující zbývající dlužnou původní jistinu úvěru, tj. smluvní pokuty, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a sjednaný úrok včetně úroku z prodlení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 27. 10. 2025, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti.4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, na základě, které se zavázala žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 279 552 Kč, a to formou 48 měsíčních splátek po 5 824 Kč. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 64,15 %, předpokládané náklady RPSN byly uvedeny ve výši 86,81 %. Součástí smlouvy byly taktéž ujednání o smluvních pokutách a povinnosti hrazení dalších poplatků v souvislosti s případným prodlením žalovaného, s ohledem na níže uvedené závěry o absolutní neplatnosti smlouvy, se soud těmito ustanoveními podrobněji nezabýval (smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, oznámení o schválení úvěru). Dopisem ze dne 11. 10. 2024 vyzývala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky formou předžalobní upomínky (předžalobní výzva). Předžalobní výzva byla žalovanému téhož dne (podací arch). Žalobkyně soudu předložila výpis záznamu z registru SOLUS, kterým osvědčovala splnění povinnosti prověřením úvěruschopnosti. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla odeslána částka 100 000 Kč. V rámci prokázání úvěruschopnosti žalobkyně soudu taktéž předložila výpisy z běžného účtu žalovaného prokazující jeho pravidelný měsíční příjem ve výši zhruba 37 000 Kč měsíčně, dále výpis z nebankovního registru klientských informací. Dopisem ze dne 12. 6. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky s možností na zesplatnění úvěru, stejně tak byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 15. 7. 2024. Dopisem ze dne 16. 7. 2024 byl žalovaný informován o tom, že došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celé dlužné částky. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni toliko 3 splátky, kdy bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak.5. Podle § 2395 Občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 Občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. V prvé řadě soud uvádí, že na předmětnou smlouvu o úvěru je nutné nahlížet jako na neplatné právní jednání s ohledem na její obsah. V situaci, kdy žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, ovšem žalovaný měl uhradil žalobkyni zpět částku 279 552 Kč, a to za 48 měsíců. Úrok byl sjednán ve výši 64,15 % ročně, nelze dospět k jinému závěru, že se v žádném případě nejedná o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. Pokud soud z úřední činnosti zjistil, že úroková sazba v daném období činila dle řady ARAD 26,56 %, přičemž se jednalo o úvěr z kreditních karet, tedy o úvěr s nejvyšší možnou sazbou, pak je zcela zřejmé, že sjednaný úrok ve výši 64,15 % měsíčně je sjednán jako nemravný a vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je sjednání úroku, je nutno na celý závazkový vztah nahlížet jako na absolutně neplatný. V daném případě má soud za to, že úvěrující zneužil tísně žalovaného a požadoval po něm nepřiměřené částky, čemuž nelze přiznat soudní ochranu. Soud tak vyhodnotil závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, když bylo prokázáno, že žalovanému částka 100 000 Kč skutečně poskytnuta byla. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný s poskytnutými peněžními prostředky žalovaný uhradil toliko částku 17 472 Kč, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval uhrazení vyšší částky, ale nestalo se tak. Soud tak shledal důvodným požadavek žalobkyně co do částky 82 528 Kč. Počátek prodlení soud váže ke dni 15. 10. 2024, neboť bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 10. 2024, v souladu s § 573 Občanského zákoníku tak došlo k domněnce dojití zásilky dne 16. 10. 2024, nejpozději dne 17. 10. 2024 měl žalovaný plnit a pokud tak neučinil, dostal se ode dne následujícího do prodlení (§ 1970 Občanského zákoníku). Co do zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žádné ze stran nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to s ohledem poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, navíc nebylo prokázáno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly.9. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a ke splnění povinností žalovanému určil běžnou třídenní lhůtu.