39 C 257/2025-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit částku 37 702,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovanou , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalované úvěr 30 000 Kč na účet žalované. Jednalo se o bankovní účet číslo , č. účtu, . Úvěr měla žalovaná zaplatit v 42 měsíčních splátkách nejpozději do 16. 11. 2027. Byl sjednán smluvní úrok 87,70% ročně. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem. Žalovaná se ale dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, byla tedy opakovaně vyzývána k úhradě a dne 5. 4. 2025 informována o zesplatnění úvěru. Žalobkyně se domáhá částky 37 702,05 Kč s tím, že jsou již zohledněny částečné úhrady žalované ve výši 4 624 Kč. Smlouva včetně dodatku č. , hodnota, byla uzavřena prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , kde si žalovaná vybrala parametry úvěru, tedy jeho výši a termín splatnosti, pak vyplnila registrační formulář se svými osobními údaji. Byla informována o tom, že před schválením úvěru bude poskytovatel nahlížet i do veřejně dostupných databází, aby prověřil schopnost úvěr splácet. Žalobkyně nicméně uvedla, že aktuálně nemá žádnou dokumentaci ohledně lustrace žalované v příslušných databázi. Právo vymáhat pohledávku přešlo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Podáním doručeným soudu dne 4. 12. 2025 doplnila žalobkyně tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované2. Ve věci byl , datum, vydán elektronický platební rozkaz, ten byl pro jeho nedoručení žalované zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud dále postupoval podle § 115a o. s. ř. a jednání ve věci nenařizoval, když s tímto postupem zástupce žalobkyně souhlasil již v podané žalobě a žalovaná se nevyjádřila. Zástupkyně žalobkyně byl také před vyhlášením rozhodnutí informována o tom, že soud nahlíží na smlouvu jako na neplatné právní jednání, a to z důvodů výše sjednaného úroku, žalobkyně byla také vyzvána k předložení důkazů o prověření úvěruschopnosti. Právní zástupkyně žalobkyně uvedla, že žádá, aby v případě, že soud by po právní stránce neposoudil jako nárok na doplacení nevráceného úvěru, rozhodl tak, že právním titulem je nárok na vydání bezdůvodného obohacení.3. Skutkové tvrzení žalobkyně byla prokazována listinami. Soudu byla předložena smlouva o úvěru s datem podpisu , datum, , která byla podepsána ze strany žalované unikátním kódem ve , Anonymizováno, se, že je poskytován úvěr 30 000 Kč nezajištěný s pravidelnými splátkami po 2 312 Kč, sjednáno bylo 42 splátek. Úroková sazba byla sjednána 87,70% ročně, RPSN 133,13 %. Provedení úhrady na účet žalobkyně bylo prokázáno výpisem z bankovního účtu , č. účtu, , kde , datum, je evidována odchozí platba 30 000 Kč na účet číslo , č. účtu, . Upomínkou ze dne 20. 10. 2024 byla žalovaná vyzvána právní předchůdkyní žalobkyně k zaplacení dlužné částky s tím, že se jedná o celkem 38 042 Kč, v této částce je uvedena jistina, smluvní úrok, dále pak smluvní pokuta a poplatek za upomínku. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokazována smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Pohledávka za žalovanou figuruje v seznamu převáděných pohledávek pod číslem , hodnota, (příloha uzavřené smlouvy). Naposledy byla žalovaná vyzvána k zaplacení pohledávky při oznámení o jejím postoupení, a to jednak právní předchůdkyní žalobkyně 5. 4. 2025, dále pak právním zástupcem žalobkyně. Soud také vyžádal informaci , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, tom, kdo byl majitelem účtu uváděného v žalobních tvrzeních v roce 2024 a zda uvedené částky na tento účet byly připsány, což bylo potvrzeno. Žalobkyně dále předložila kartu zákazníka, podle níž je žalovaná zaměstnána u , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 29 000 Kč (doloženo i potvrzením o příjmu na bankovní účet od , právnická osoba, .), je svobodná, nemá žádné úvěry či půjčky. Byly předloženy výplatní pásky žalované od , právnická osoba, . za měsíce únor 2024 (hrubý příjem 30 430 Kč), březen 2024 (hrubý příjem 30 101 Kč), ve výplatních páskách nejsou uvedeny žádné prováděné srážky Negativní lustrace byla i výsledkem v SOLUS. Další důkazy navrhovány, ani prováděny nebyly. Soud pouze nahlédnutím do soudního systému zjistil, že žalovaná je vedena jako účastník řízení pro vymáhání peněžitého plnění právě ze smluv o úvěru ve 3 projednávaných věcech, kdy úvěry byly poskytovány ještě před uzavřením smlouvy o úvěru v tomto řízení (úvěr od , právnická osoba, . ze dne , datum, , úvěr od , Anonymizováno, , datum, , úvěr od , Anonymizováno, , datum, ).4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.6. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející lidské cítění.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po předložení listinných důkazů soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze z části, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, nárok byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě s odkazem na § 2991 obč. zák.10. Soud má za prokázané to, že na účet žalované bylo zasláno celkem 30 000 Kč z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Nicméně smlouva tak, jak byla uzavřena dle tvrzení žalobkyně formou webového rozhraní, je považována za neplatné právní jednání. Žalobkyně předložila důkazy o tom, že zjišťovala příjem a výdaje žalované, tomu je třeba přisvědčit. Byť v době uzavření smlouvy již měla žalovaná další 3 finanční závazky, nelze klást žalobkyni k tíži, že o nich není ničeho uvedeno v kartě zákazníka, neboť v dané době žalovaná tyto závazky ještě plnila. Z hlediska posouzení schopnosti úvěr splácet tedy soud posoudil konání právní předchůdkyně žalobkyně jako dostatečné.11. Nicméně i za této situace soud vyhodnotil smlouvu jako neplatnou, zásadní je skutečnost, že byly účtovány naprosto nepřiměřené poplatky za poskytnutí finančních prostředků, roční úrok byl sjednán na 87,70%. Jedná se tedy o takovou sazbu, jejíž výše naprosto vybočuje z hranic běžného obchodního styku, pokud by finanční prostředky byly poskytovány běžným poskytovatelem. Zde soud argumentuje i běžnou výší úrokové sazby u zásadně nejrizikovějších produktů, kterými jsou kreditní karty, kdy v době poskytnutí finančních prostředků tato sazba v žádném případě nepřesahovala ani sazbu 20% ročně. Vybírání úroku v uvedené výši uvažuje soud za naprosto nepřijatelné, nemravné a tedy takové, které mu nelze poskytnout právní ochranu.12. Proto bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 25 376 Kč, kterou žalobkyně označila za nesplacenou jistinu a žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by hradila více, se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná se naopak naprosto neobtěžovala se soudem hovořit a případně prokazovat, že by snad jinou část uvedeného úvěru splatila. Úrok z prodlení byl přiznán od data následujícího po zaslání výzvy k zaplacení. Ve zbývající částce 12 326,05 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta.13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud konstatoval, že lze hovořit v podstatě o obdobném poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je-li zvažováno i příslušenství pohledávky v případné kapitalizované částce.14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě