17 C 297/2025-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 06. 2024 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který mu byl taktéž vyplacen. Úroky měly být hrazeny v měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaný splátkový kalendář nedodržel a dostal se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 3. 2025. Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyni tak nezbývalo než dle smluvního ujednání přistoupit ke zesplatnění úvěru a vyzvat žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. K nařízenému jednání se žalobkyně po omluvě nedostavila, žalovaný bez omluvy se taktéž jednání soudu dne 23. 2. 2026 nezúčastnil.3. Z předložených listin má soud za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, výpisu internetového bankovnictví a ze smluvních informací soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na dobu určitou v délce 12 měsíců, kdy ve smlouvě byla uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 20 % měsíčně, tedy 240 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr a taktéž úrok v celkové výši 48 000 Kč, celkem tak částku 68 000 Kč formou pravidelných měsíčních splátek. RPSN byla uvedena ve výši 791,61 % p. a. Přílohou smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z výpisu z internetového bankovnictví soud zjistil, že částka 20 000 Kč byla dne 26. 6. 2024 na účet žalovaného zaslána. Upomínkou ze dne 5. 4. 2025 a ze dne 20. 3. 2025 upomínala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné splátky a v rámci předžalobní upomínky ze dne 28. 7. 2025 informovala žalobkyně žalovaného o zesplatnění úvěru a o tom, že pokud nebude úvěr řádně a včas uhrazen, bude se žalobkyně svého požadavku domáhat soudní cestou, tato výzva byla dána k poštovní přepravě téhož dne. Lhůta splatnosti byla uvedena do 11. 8. 2025.4. Na základě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení věci.5. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. V prvé řadě soud uvádí, že na předmětnou smlouvu o úvěru je nutné nahlížet jako na neplatné právní jednání s ohledem na její obsah. V situaci, kdy žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že během 12 měsíců měl mimo částky 20 000 Kč taktéž uhradit žalobkyni částku 48 000 Kč, představující úrok, kdy měsíční úrok byl sjednán ve výši 20 % měsíčně, nelze dospět k jinému závěru, že se v žádném případně nejedná o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. Pokud soud z úřední činnosti zjistil, že úroková sazba v daném období činila dle statistických údajů ČNB 8,90 % p. a., pak je zcela zřejmé, že sjednaný úrok ve výši 20 % měsíčně (240 % p. a.) je sjednán jako nemravný a vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je sjednání úroku, je nutno na celý závazkový vztah nahlížet jako na absolutně neplatný. Soud tak vyhodnotil závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, když bylo prokázáno, že žalovanému částka 20 000 Kč skutečně poskytnuta byla. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho, soud tedy výši bezdůvodného obohacení stanovil ve výši peněžní částky 20 000 Kč, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval její uhrazení. Tím, že žalovaný po výzvě žalobkyně bezdůvodné obohacení nevydal, dostal se do prodlení a soud tak shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení, kdy počátek prodlení soud váže ke dni 5. 4. 2025, kdy bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 28. 7. 2025, v souladu s § 573 o. z. tak došlo k domněnce dojití zásilky dne 31. 7. 2025, nejpozději dne 11. 8. 2025 měl žalovaný plnit a pokud tak neučinil, dostal se ode dne následujícího do prodlení (§ 1970 o. z.).8. Co do požadavku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když se jedná o náklady 2 x 500 Kč za zaslání upomínek dlužných splátek. Jelikož byla smlouva neplatná, nebyl žalovaný v prodlení s úhradou splátek a žalobkyně tak na tyto náklady nemá nárok.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z převážné většiny úspěšná, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 655 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná. Žalobkyně opakovaně podává žaloby stejného typu, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak splněny.10. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a ke splnění povinností žalovanému určil běžnou třídenní lhůtu.