35 C 205/2025-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, podanou 22. 9. 2025, žalobkyně uplatnila a) postoupenou pohledávku v částce 14 839,82 Kč s příslušenstvím, vzniklou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 8. 2022, a b) postoupenou pohledávku v částce 33 300,58 Kč s příslušenstvím, vzniklou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 3. 2021, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Na základě smlouvy a) původní věřitel poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit původnímu věřiteli jistinu úvěru 20 000 Kč a zaplatit souhrnný poplatek 15 438 Kč – v žalobě chybně uvedeno 17 362 Kč (zahrnující úroky 9 942 Kč s úrokovou sazbou 15 % ročně, odměnu za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 3 996 Kč), a to v 52 týdenních splátkách po 719 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 29. 8. 2023. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil pouze 12 986 Kč. Žalovaný nadále dluží jistinu úvěru 14 839,82 Kč a poplatek 9 422,18 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a zároveň oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Žalobkyně nárokuje zaplacení jistiny 14 839,82 Kč, kapitalizovaného úroku 3 878,14 Kč (za dobu od 30. 8. 2023 do 28. 4. 2025), kapitalizovaného úroku z prodlení 3 759,42 Kč (za dobu od 30. 8. 2023 do 28. 4. 2025), úroku ve smluvené sazbě 15 % ročně z částky jistiny od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné sazbě 15 % ročně z částky jistiny od 29. 4. 2025 do zaplacení. Na základě smlouvy b) původní věřitel poskytl žalovanému částku 38 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit původnímu věřiteli jistinu úvěru 38 000 Kč a zaplatit souhrnný poplatek 46 048 Kč (zahrnující úroky 36 636 Kč s úrokovou sazbou 15 % ročně, odměnu za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 7 912 Kč), a to v 21 týdenních splátkách po 4 003 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 25. 12. 2022. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil pouze 20 008 Kč. Žalovaný nadále dluží jistinu úvěru 33 300,58 Kč a poplatek 30 739,42 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a zároveň oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Žalobkyně nárokuje zaplacení jistiny 33 300,58 Kč, kapitalizovaného úroku 12 232,09 Kč (za dobu od 26. 12. 2022 do 28. 4. 2025), kapitalizovaného úroku z prodlení 11 915,31 Kč (za dobu od 26. 12. 2022 do 28. 4. 2025), úroku ve smluvené sazbě 15 % ročně z částky jistiny od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné sazbě 15 % ročně z částky jistiny od 29. 4. 2025 do zaplacení. Dle tvrzení žalobkyně původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného, což vyplývá ze zákaznické karty ze dne 30. 8. 2022 a 25. 3. 2021, kdy původní věřitel vyšel z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného, podle nichž žalovaný vykonával práci mechanika s měsíčním příjmem 22 951 Kč, resp. 22 850 Kč, neměl vyživovací povinnost k žádné další osobě, neměl úvěr z kreditní karty ani zápůjčky u jiné společnosti a s ohledem na výši jeho příjmu byla schopnost splácet zápůjčku dostatečná.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Podle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přičemž z předložených listin zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně, a to s výjimkou úrokové sazby, která v případě obou smluv činila 86 % ročně, RPSN činila 136,03 % ročně. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalovanému dopisem z 28. 4. 2025, který byl dle podacího lístku odeslán 22. 5. 2025.4. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Mezi původními účastníky byly uzavřeny smlouvy, které jsou sice označené jako smlouvy o úvěru, splňují však spíše pojmové znaky smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 o. z. Soud se z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda jsou uvedené smlouvy platné. Při tom soud přihlédl k podmínkám zápůjčky, jak jsou popsány shora v tvrzeních žalobkyně a takto jsou zjištěny z předložených smluv. Ačkoli jsou některé nároky původního věřitele označené jako poplatek nebo „částka za“ (či lépe řečeno úplata), ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy o úrok, který ovšem se zohledněním smluvních podmínek činí více než 86 % jistiny ročně, a to v obou případech. Smlouva o zápůjčce (stejně tak smlouva o úvěru) za daných podmínek je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. Smlouva o zápůjčce může být ujednána jako bezúročná anebo lze sjednat úrok, ovšem úrok musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě, úrok v této sazbě je zjevně nemravný. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle § 2991 o. z. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal a dosud nesplatil, což je v prvním případě částka 7 014 Kč, ve druhém případě 17 992 Kč. Pouze v rozsahu těchto částek tak lze žalobě vyhovět (výroky I. a III.), ve zbývajícím rozsahu jistiny včetně úroku soud žalobu zamítl (výroky II. a IV.). Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o výzvu k plnění ze dne 28. 4. 2025, v níž byla stanovena lhůta k plnění do 10 dnů od doručení dopisu. Zásilku odeslanou 22. 5. 2025 lze považovat za doručenou třetím dnem od odeslání, tj. dnem 26. 5. 2025, a lhůta 10 dnů tak uplynula 5. 6. 2025. Nejdříve dnem 6. 6. 2025 se proto žalovaný dostal do prodlení a je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z., přičemž k prvnímu dni prodlení sazba určená dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 12 % ročně. V tomto rozsahu soud návrhu na zaplacení úroku z prodlení vyhověl, ve zbývajícím rozsahu tento návrh jako nedůvodný zamítl. K plnění soud určil běžnou lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.5. Protože byla žalobkyně ve věci převážně neúspěšná a žalovanému náklady řízení nevznikly, podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.