39 C 20/2026-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, a doplněnou podáním ze dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 784,39 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl žalované právní předchůdce žalobkyně úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala částku ve výši 18 592 Kč vrátit do 19. 4. 2025 v měsíčních splátkách po 1 328 Kč, zaplatila však jen 1 300 Kč. Před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalované. Ta uvedla, že je na rodičovské dovolené, její příjem je celkem 13 575 Kč, výdaje 5 000 Kč, Disponibilní příjem byl vypočten na 8 575 Kč. Tato tvrzení byla ověřena výpisem z bankovního účtu žalované. Závěr byl tedy učiněn takový, že je možné poskytnout 10 000 Kč se splátkou 1 328 Kč měsíčně. Žalobkyně se tedy domáhá uhrazení nesplacené jistiny ve výši 9 316,15 Kč, úhrady úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 453,65 Kč, úhrady platby za uzavření smlouvy 4 550 Kč, úhrady administrativní činnosti vyhodnocení úvěrového případu 1 285,89 Kč, úhrady inkasní služby 1 414,29 Kč a úhrady smluvní pokuty 3 764,41 Kč. Dále žalobkyně objasnila, jaké náklady jsou účtovány v úhradě za poskytnutí úvěru, za vyhodnocení případu a administrativní činnost. Inkasní poplatek je chápán jako samostatná služba, k níž žalovaná nemusela přistupovat. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kdy bylo právo pohledávku vymáhat převedeno na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, platební rozkaz nebyl vydán. K jednání soudu se žalovaná nedostavila.3. Z předložených listin bylo zjištěno, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou identifikovanou číslem občanského průkazu, rodným číslem, číslem mobilního telefonu byla uzavřena smlouva o úvěru dne , datum, . Úvěr byl sjednán v částce ve výši 10 000 Kč (byť žalovaná podle karty zákazníka žádala o poskytnutí 30 000 Kč) jako bezúčelový s tím, že oproti poskytnuté částce 10 000 Kč žalovaná vrátí do 14 měsíců částku 18 592 Kč. Roční procentní sazba úroků je určena ve výši 8%, RPSN pak ve výši 272,44%. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že žádá o úvěr 30 000 Kč, za bydlení vynaloží 2 500 Kč měsíčně, za jídlo a další náklady také 2 500 Kč. Je svobodná, na rodičovské dovolené, stará se o jedno dítě. Bydlí u rodičů. Bylo ověřeno, že měsíčně pobírá 533,30 EUR od ÚP , Anonymizováno, . Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí finančních prostředků. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila pouze 1 300 Kč dne , datum, . Aktivní legitimace žalobkyně byla prokazována smlouvou o postoupení pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasíláno právním předchůdcem žalobkyně dne 2. 4. 2025, naposledy byla pak žalovaná vyzvána k zaplacení právním zástupcem žalobkyně dne 20. 10. 2025. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.6. Podle ustanovení § 6 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu. Podle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.7. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožné.8. Podle § 1813 občanského se má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Soud konstatoval, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním úkonem, a to s ohledem na celkovou výši ve smlouvě požadované platby. Soud v daném případě sice vycházel z respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, která byla právě v uzavřené smlouvě a jejím dodatku vyjádřena. Soud nezpochybňuje, že právní jednání žalovaná učinila. Smluvní volnost je však ve spotřebitelských smlouvách, která tato smlouva bez pochyby je, korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně ve prospěch spotřebitele. Pokud jsou taková ujednání obecně nespravedlivá a rozporná s dobrými mravy, je nutné k tomuto přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je mimo jiné ujednání o odměně za poskytnutí úvěru ve formě úroku. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankou při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Soud v daném případě konstatuje, že žalobkyní uváděný úrok 8% ročně rozhodně nevybočuje z běžných úrokových sazeb. Nicméně ujednání o dalších platbách, která má žalovaná poskytovat, se jeví být zcela v rozporu se shora uvedeným požadavkem zákonodárce na rovnováhu práv a povinností smluvních stran. Žalované bylo poskytnutou 10 000 Kč. Za to jí byl vyúčtován poplatek 4 900 Kč (49% poskytnuté částky), náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 385 Kč, inkasní náklady 1 800 Kč (kdy žalovaná za výběr každé splátky by hradila dalších 128 Kč). Pokud byla žalobkyně vyzvána k objasnění struktury nákladů spojených s poskytnutím úvěru, omezila se pouze na obecné sdělení, že se jedná o prvotní náklady věřitele na zaevidování smlouvy do interního systému, náklady na smluvní dokumentaci a režijní náklady včetně mezd a nákladů provozních (úhrada za poskytnutí úvěru), či o náklady na samotné vyhodnocení případu (poplatek 1 078 Kč). Nedošlo ze strany žalobkyně k rozklíčování jednotlivých položek tak, aby soud mohl konstatovat, že se jedná o náklady přiměřené. Z takto podaného návrhu soud mohl dospět pouze ke konstatování, že takto vyúčtované položky mají cíl jediný, pouze skrytě zvýšit zisk právního předchůdce žalobkyně na úkor žalované jako spotřebitele. Soud vychází z toho, že žalobkyně by smlouvu neuzavřela za situace, že by žalovaná na její podmínky nepřistoupila, je tedy zcela evidentní výrazná nerovnováha práv a povinností každé ze smluvních stran.12. Pro úplnost soud uvádí, že za dostatečnou posoudil činnost právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti úvěr splácet. Byl jednoznačně ověřen příjem žalované. Protože ta uvedla, že bydlí u rodičů (což v době rodičovské dovolené není ničím výjimečné), lze i tvrzené náklady na bydlení a stravu ve výši 5 000 Kč shledat běžnými a uvěřitelnými. Při uvažované splátce do 1 500 Kč měsíčně lze uzavřít, že podané informace byly pro poskytnutí finančních prostředků dostatečné.13. Nárok žalobkyně tedy nelze posoudit jako nárok na vrácení poskytnutého úvěru za podmínek, které plynou z platně uzavřené sjednané smlouvy, ale pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Lze konstatovat, že žalovaná se obohatila o částku ve výši 8 700 Kč. Protože uvedenou částku, která jí byla poskytnuta, nevrátila v plné výši (pouze částečná úhrada 1 300 Kč), je jí tato povinnost uložena rozsudkem, a to včetně úroku z prodlení, který je požadován od 20. 4. 2025 do zaplacení v zákonné výši. S ohledem na to, že