39 C 81/2026-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručeno Okresnímu soudu Plzeň-město , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit částku 33 768,93 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a úroku z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společnosti , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Předtím, než byla požadovaná částka poskytnuta, právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila informace, ze kterých mohla dovodit schopnost žalované úvěr splácet. Informace poskytnuté žalovanou byly zaznamenány do karty zákazníka, včetně toho, které dokumenty žalovaná předložila. Po provedeném výpočtu bylo zjištěno, že úvěr je možné poskytnout. Žalované bylo poskytnuto v hotovosti 40 000 Kč. Spolu s touto částkou měla vrátit 51 101 Kč, což představovalo úrok za peněžní prostředky za dobu trvání půjčky ve výši 38 564 Kč (uváděna úroková sazba 14,75 % ročně), poplatek za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení 8 328 Kč. Žalovaná měla celou částku 91 101 Kč vrátit ve 21 měsíčních splátkách po 4 339 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena 20. 3. 2024. Poslední splátka ale byla uhrazena 11. 8. 2023. Pokud bylo provedeno vyčíslení pohledávky k 10. 12. 2023, dlužná jistina činila 34 829,52 Kč, dlužný poplatek 34 371,48 Kč (je tedy zřejmé, že žalovaná zaplatila 21 900 Kč), po tomto datu uhradila ještě 4 000 Kč. Právo vymáhat pohledávku přišlo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, , kdy byla postoupena pohledávka v celkové výši 101 158,82 Kč, tuto částku však žalobkyně nepožaduje. Žalobkyně žádá zaplacení dlužné jistiny 33 768,93 Kč, kapitalizovaných úroků za období od 21. 3. 2024 do 21. 10. 2025 částkou 14 379,38 Kč, zaplacení úroků z prodlení kapitalizovaných na částku 8 024,81 Kč za období od 21. 3. 2024 do 21. 10. 2025.2. Podáním doručeným soudu dne 7. 5. 2026 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět v části kapitalizovaného úroku ve výši 5 368,52 Kč. Soud tedy ohledně této částky s odkazem na ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. řízení zastavil. Žalobkyně také doplnila, že úrok ve výši 38 564 Kč byl sjednán jako úrok pevný za dobu trvání smlouvy za předpokladu, že částka bude vrácena ve stanovené lhůtě. Jedná se tedy o cenu za finanční kapitál. Po přepočtu ve vztahu k výši poskytnuté jistiny a sjednané délce splácení se jedná o úrokovou sazbu 54,32% ročně. Pokud je ve smlouvě uvedena sazba 86% ročně, účastníci si ji sice ujednali, ale je to irelevantní, pokud žalobkyně takovouto sazbu nikdy nepožadovala a domáhá se vlastně od 21. 3. 2024 úroku v sazbě pouze 26,43% ročně, resp. 14,75% ročně.3. Platební rozkaz ve věci vydán nebyl. K nařízenému ústnímu jednání se žalovaná nedostavila. Pouze podáním ze dne , datum, požádala o umožnění dlužnou částku splácet, neboť je bez práce, chodí pouze na brigády a má možná 10 000 Kč měsíčně.4. Skutková tvrzení dokládala žalobkyně listinami. Byla předložena smlouva o spotřebitelském úvěru označená číslem , hodnota, . Žalovaná je uvedena jménem, příjmením, rodným číslem a adresou. Uvádí se, že při podpisu smlouvy v hotovosti převzala 40 000 Kč a zavázala se spolu s touto částkou zaplatit také poplatek 48 392 Kč. Tento byl tvořen úrokem 38 564 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 8 328 Kč. Žalovaná také přistoupila k pojištění, které za dobu trvání smlouvy představovalo 2 709 Kč, tedy celková částka k úhradě byla vypočtena 91 101 Kč. S tím, že peníze jsou poskytovány za úrok 86 % bylo sjednáno 21 měsíčních splátek po 4 339 Kč, respektive 4 321 Kč, RPSN 135,60%. Podle tabulky umoření uhradila žalovaná 20. 6. 2022 částku 4 500 Kč, 3. 10. 2022 částku 2 000 Kč, 12. 10. 2022 částku 4 400 Kč, 21. 11. 2022 částku 2 000 Kč, 1. 3. 2023 uhradila 2 000 Kč, 10. 3. 2023 uhradila 2 000 Kč, 24. 4. 2023 uhradila 4 000 Kč. Dne 11. 8. 2023 zaplatila žalovaná 1 000 Kč, stejnou částku pak uhradila 19. 2. 2024, 13. 3. 2024, 12. 4. 2024 a 15. 5. 2024. Podle karty zákazníka byla totožnost žalované ověřena z povolení k pobytu č. , Anonymizováno, , žalovaná uvedla svoji adresu trvalého pobytu, stejně tak uvedla jako náhradní adresu výběru. , adresa, . Je uvedeno také její telefonní číslo. Ke svým poměrům sdělila, že žije v nájemním bytě, s partnerem, je vyučena, nemá žádné vyživované osoby. Pracuje na dohodu o provedení práce jako operátor výroby u společnosti , právnická osoba, Její čistý příjem činí 18 400 Kč, další příjem domácnosti je pak ve výši 26 920 Kč. Uvedla, že není vázána žádnými splátkami, své měsíční výdaje odhaduje na 9 200 Kč. Předložila pracovní smlouvu, výplatní pásky za měsíce duben a květen 2022 a také výpis bankovního účtu za měsíce duben a květen 2022. Aktivní legitimaci prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, , kde pohledávka za žalovanou figuruje pod číslem , hodnota, . Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně , datum, , kdy byla vyzvána k doplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Ve stejný den oznámil postoupení pohledávky také žalobkyně. Naposledy před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení právním zástupcem žalobkyně 16. 1. 2026. Další důkazy prováděny nebyly.5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.7. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející lidské cítění.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. ´10. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po předložení listinných důkazů soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze z části, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, nárok byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě s odkazem na § 2991 obč. zák.11. Soud má za prokázané to, že na žalované bylo dne , datum, poskytnuto 40 000 Kč. Nicméně smlouva tak, jak byla uzavřena, je považována za neplatné právní jednání. Soud uzavírá, že , právnická osoba, řádně posoudil schopnost žalované úvěr splácet, byl zjištěn a ověřen pravidelný měsíční příjem ve výši cca 18 000 Kč, s ohledem na skutečnost, že žalovaná nemá žádnou vyživovací povinnost ani tvrzené závazky, nejeví se být jako zásadně nepřiměřená ani částka 9 200 Kč uvedená jako běžné měsíční výdaje (i s přihlédnutím ke spolužijící osobě). Pro stanovení neplatnosti smlouvy je ale zásadní je i ta skutečnost, že byly účtovány naprosto nepřiměřené poplatky za poskytnutí finančních prostředků. Co se týká sjednaného úroku, ten je sice aktuálně uváděn jako úrok se sjednanou sazbou 12,75% ročně, toto je ale zcela zjevně sazba, kterou žalobkyně užívá pro účely soudního řízení. Podle smlouvy byla sjednána sazba 86%. Jedná se sazbu, jejíž výše naprosto vybočuje z hranic běžného obchodního styku, pokud by finanční prostředky byly poskytovány běžným poskytovatelem. Zde soud argumentuje i běžnou výší úrokové sazby u zásadně nejrizikovějších produktů, kterými jsou kreditní karty, kdy v době poskytnutí finančních prostředků tato sazba v žádném případě nepřesahovala ani sazbu 15% ročně, běžné úvěry byly poskytovány za 8% ročně. Stanovení tohoto úroku považuje soud za naprosto nepřijatelné, nemravné a tedy takové, které mu nelze poskytnout právní ochranu. Stejnou argumentaci lze použít i na doplněná tvrzení žalobkyně o výši úrokové sazby 54,32 % ročně, ani zde se nedá hovořit o maximálně trojnásobku běžné úrokové sazby v místě a čase poskytnutí finančních prostředků.12. Proto bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 14 100 Kč se úrokem z prodlení z titulu bezdůvodn