19 C 312/2020-24 — Okresní soud v Přerově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení žalovaný cestoval dne [datum] v 23.23 hodin linkou C městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, v průběhu cesty se však neprokázal platnými jízdními doklady. Proto žalobkyně žádá jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal procesně pasivní. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně, její zástupce a žalovaný, ač řádně předvoláni, se k jednání bez omluvy nedostavili. 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] v 23.23 hodin v lince C provozované žalobkyní byla pověřeným pracovníkem žalobkyně provedena kontrola žalovaného, který se na vyzvání neprokázal platným jízdním dokladem. Při kontrole byla zjištěna totožnost cestujícího, který byl na základě dokladu [číslo] identifikován jako [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [obec a číslo]. Žalovaný, jakožto cestující, na místě nezaplatil jízdné ve výši [částka] (dle článku III odst. 1 písm. a) Tarifu Pražské integrované dopravy účinného v době přepravy žalovaného) ani přirážku k jízdnému ve výši [částka] (dle článku 8. odst. 4 Smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy účinných v době přepravy žalovaného). K úhradě přirážky k jízdnému byl žalovaný vyzván při provedené přepravní kontrole. Před podáním návrhu žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek, a to upomínkou ze dne [datum], odeslanou žalovanému téhož dne na adresu uvedenou v zápise o provedené přepravní kontrole. 4. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 5. Podle § 2578 o. z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. 6. Podle § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu, uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. 7. Podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. cestující platí jízdné před nástupem do vozidla a dopravce mu za zaplacené jízdné vydá jízdenku. Platí-li cestující jízdné po nástupu do vozidla, dopravce mu vydá jízdenku ve vozidle nebo zajistí, aby takto zaplacené jízdné bylo zaevidováno odbavovacím systémem. 8. Podle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku před nástupem do vozidla, přestože mu to dopravce umožnil, smí nastoupit do vozidla bez jízdenky, jestliže dopravce zajišťuje ve vozidle prodej jízdenek a cestující si zakoupí jízdenku po nástupu do vozidla bezodkladně. V takovémto případě cestující zaplatí jízdné s přirážkou. Výši této přirážky stanoví dopravce ve smluvních přepravních podmínkách a uvede v tarifu. 9. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 10. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 11. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. 12. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby prokázat se platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu. 13. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. 14. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě v souladu s § 2550 o. z. Žalovaný se přepravoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu, neboť se na výzvu žalobkyní pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. V důsledku uvedeného vznikla žalovanému povinnost zaplatit jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka] stanovenou přepravními podmínky v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. i § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. 15. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na pohledávky specifikované pod bodem 14 rozsudku čehokoli uhradil, případně že by tyto pohledávky zanikly jiným způsobem. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný se dle § 1968 o. z. dostal ode dne následujícího po provedení přepravní kontroly do prodlení s úhradou jízdného a přirážky k jízdnému, tj. od [datum]. Žalobkyni proto vznikl dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 16. V intencích uvedeného soud shledal žalobu důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl (výrok I) s tím, že žalovaný je povinen tyto nároky zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 17. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatky ve výši [částka], odměny advokáta dle § 137 odst. 2 a § 151 odst. 2 o. s. ř. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“); návrh ve věci samé a výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu (tj. v souhrnu [částka]) a náhrady hotových výdajů za výše uvedené tři úkony právní služby v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (tj. v souhrnu [částka]). Dále soud dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni náhradu za 21% daň z přidané hodnoty (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši [částka], neboť zástupce žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] (výrok II). Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 18. Pro úplnost soud dodává, že použití ustanovení § 14b advokátního tarifu je odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující [částka]) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.