7 C 14/2021-21 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně učinila předmětem řízení zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o část nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy ze dne [datum] uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] ve výši [částka]. Žalobkyně dále nárokovala [částka] jako dlužný poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokutu [částka], náklady vymožení pohledávky [částka], smluvní úrok a úroky z prodlení. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Soud má za prokázán následující skutkový stav: Soud nemá za prokázáno, že by mezi [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaný učinil jakýkoli úkon, kterým by projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru a projevil souhlas s obchodními podmínkami, že by uzavřel smlouvu. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný činil v rámci kontraktačního procesu nějaké úkony, tato prohlášení zůstala pouze v rovině tvrzení. Smlouva není podepsaná a záznam právní předchůdkyně žalobkyně o označení listiny kódem zaslaným SMS zprávou neprokazuje učinění takového úkonu žalovaným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by se částka [částka] skutečně dostala do dispozice žalovaného, neboť předložený výpis neprokazuje, že poukázaná částka byla skutečně přisána na účet č. [bankovní účet], současně neprokazuje, že tento účet je skutečně v dispozici žalovaného. Žalobkyně neprokázala existenci smlouvy o úvěru ani skutečnost, že částka [částka] se dostala do dispozice žalovaného. Soud tak nemohl uvedený nárok posoudit alespoň zčásti jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se k jednání nedostavila a zbavila se tak možnosti, aby ji soud poučil o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, které soud poskytuje pouze u jednání. Žalobce v řízení neunesl důkazní břemeno a soud proto žalobu zamítl. Nad rámec je nutno uvést, že i kdyby soud měl uzavření smlouvy za prokázáno, smlouvu by posoudil jako neplatnou proto, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou povinnost stanovenou v § 86 zák. č. 307/2018/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a posoudila řádně schopnost spotřebitele úvěr splácet. Rozhodné skutečnosti tvrdila pouze rámcově tak, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, aniž by uvedla, jaké údaje byly zjištěny. [příjmení] důkazy nenavrhla. Soud proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by úspěšnému žalovanému v řízení vznikly náklady.