16 C 23/2022-37 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky. 3. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 2.500 Kč s příslušenstvím, kterou podle žalobního tvrzení žalovaná dluží žalobci za lékařské vyšetření, ošetření a následný pobyt v záchytné stanici žalobce ve dnech 20.- [datum] z důvodu zjištění přítomnosti alkoholu v těle žalované, přičemž žalovaná svůj závazek k úhradě dlužné částky žalobci dne [datum] písemně uznala co do důvodu i výše. 4. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Na základě žádosti žalobce provedl vyšetření žalované dne [datum] pro podezření z ovlivnění návykovou látkou, při němž byla u ní zjištěna hladina alkoholu ve výši 1,92 promile. Žalobce žalovanou následně ošetřil a umístil ve své záchytné stanici. Náklady na záchyt vyúčtoval žalobce žalované dokladem ze dne [datum] na částku 2.500 Kč. Žalovaná svůj závazek k úhradě dlužné částky týž den písemně uznala co do důvodu i výše a zavázala se ji žalobci uhradit do 8 dnů, což nesplnila. Přes předžalobní upomínku ze dne [datum] žalovaná dlužnou částku žalobci dosud neuhradila. 5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, podle něhož dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba, a dále § 2053 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), podle něhož uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Poněvadž bylo zjištěno, že žalovaná pobývala v uvedené dny z důvodu nadměrného požití alkoholu v záchytné stanici žalobce a svůj závazek vůči žalobci k úhradě částky 2.500 Kč písemně uznala co důvodu a výše a v řízení založenou právní domněnku o existenci dluhu ničím nevyvrátila, soud podle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. a § 2053 o.z. uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobci uvedenou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu náleží náhrada nákladů řízení v částce 2.089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014 náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby, to znamená za 3 úkony právní služby celkem 600 Kč, a podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem 300 Kč, a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v Přerově žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje.