16 C 254/2022-21 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 7.247,90 Kč s příslušenstvím a částky 1.200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, které podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě„ smlouvy o poskytnutí služby umožňující přístup k tzv. paušálním poptávkám bez použití kreditů“. Žalovaný se podle žalobce zaregistroval na jeho webových stránkách, čímž podle žalobce vyslovil souhlas s jeho Všeobecnými obchodními podmínkami, a dne [datum] žalovaný a žalobce (prostřednictvím zákaznické telefonní linky žalobce) uzavřeli zmíněnou smlouvu za dohodnutou cenu 5.990 Kč, k níž bylo třeba přičíst DPH. Žalovaný zálohovou fakturu žalobce [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 7.247,90 Kč, splatnou dne [datum], přes výzvy a upomínky dosud nezaplatil. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce neprokázal, že [datum] (ani jindy) byla mezi účastníky uzavřena platná smlouva o poskytnutí služby umožňující žalovanému přístup k paušálním poptávkám bez použití kreditů. Žalobce o údajné registraci firmy žalovaného předložil soudu prázdný nevyplněný tiskopis webových stránek [webová adresa]„ o registraci nové firmy“, v němž ale nebyl o firmě žalobce ani o firmě žalovaného uveden jakýkoliv údaj. Ničím nebylo prokázáno, že by žalovaný vyslovil souhlas s Obchodními podmínkami žalobce. Z formuláře„ registrace nové firmy“ není také vůbec zřejmé, kdo tyto webové stránky provozuje, a už vůbec ne, že to má být žalobce. Z telefonního hovoru údajně ze dne [datum] pouze vyplývá, že telefonní hovor s jednatelem žalovaného vyvolala paní [příjmení], která mu sdělila, že volá za [webová adresa], nikoliv že volá a že jedná za žalobce. Žalovaný nemohl z telefonního hovoru zjistit, s jakou firmou vlastně jedná. Navíc v telefonickém rozhovoru nebyl předmět údajné smlouvy o poskytování služeb přesně, jednoznačně a srozumitelně vymezen. Z rozhovoru nelze přesně zjistit, jaké konkrétní služby a v jakém rozsahu měl údajně žalobce žalovanému poskytovat. Žalobcem předložené neverifikované zobrazení kontaktů, které si může kdokoliv vyhotovit na vlastním počítači, není věrohodným důkazem, že žalovaný čerpal od žalobce nějaké služby. Z listiny nelze ani zjistit, že tyto kontakty zprostředkoval žalovanému právě žalobce. Z telefonického hovoru je zjevné, že paní [příjmení] za webové stránky [webová adresa] telefonický hovor s jednatelem žalovaného vyvolala a úporně a neodbytně jej vyzývala především k placení uvedené částky za nejasně označené služby, kdy jako bonus nabízela prodloužení lhůty splatnosti. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci platně uzavřené smlouvy ve smyslu § 1721 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. neprokázal. Neprokázal ani, že je v řízení aktivně legitimován ani že by žalobce skutečně poskytl žalovanému tvrzené plnění. 6. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu žalobce jako neoprávněnou zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.