7 C 118/2022-27 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně učinila předmětem žaloby zaplacení částky [částka] a uvedla, že se jedná dlužné jízdné a o přirážku k jízdnému, neboť žalovaná [datum] a dne [datum] použila k přepravě vozidlo městské hromadné dopravy žalobkyně bez platné jízdenky. Po provedeném dokazování má soud za prokázán následující skutkový stav: Žalovaná dne [datum] a dne [datum] využila k přepravě vozidlo městské hromadné dopravy na lince [číslo] ani v jednom případě se neprokázala při kontrole platným jízdním dokladem. V souladu s § 37 odst.5 písm. b) a c) a § 37 odst.6 zák.č.266/1994 Sb. a podle smluvních přepravních podmínek a tarifu Dopravního podniku města Ústí nad Labem vznikl žalobkyni nárok na zaplacení přirážky k jízdnému ve výši [částka] v každém případě a nárok na jízdné [částka] v každém případě. Nárok na úrok z prodlení náleží žalobkyni podle § 1970 o.z. ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.