7 C 175/2022-37 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně učinila předmětem řízení nárok ve výši [částka] na základě smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a spol. [právnická osoba] (dále jen„ banka“), jejíž součástí bylo i sjednání kontokorentního úvěru Flexikredit. Nárokovaná částka představovala nepovolené přečerpání účtu ([částka]) a smluvní poplatek ([částka]). Rovněž se domáhala smluvních úroků (21,99 % ročně) a úroků z prodlení (8,25 % ročně), v obou případech z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. O skutkovém stavu soud uzavřel, že žalovaná uzavřela de [datum] s [právnická osoba] (dále jen„ banka“) smlouvu o bankovních produktech a službách. Součástí smlouvy je ujednání, ve kterém se banka zavazovala poskytnout žalované kontokorentní úvěr do výše povoleného limitu, který je v dispozicích ke smlouvě stanoven na [částka] a žalovaná se zavazuje povolený limit nepřekročit a platit bance úroky a poplatky dle dispozic, zejména úrok (21,99 % ročně), poplatek za čerpání úvěru ([částka] měsíčně) a poplatky za zaslání upomínky ([částka] za upomínku) a za překročení povoleného debetního zůstatku ([částka] měsíčně). Smlouva i dispozice byly stranami podepsány. Soud má za prokázáno, že banka vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované z částky životního minima, nevyčíslených normativních nákladů na bydlení a měsíčních splátek dosavadních závazků a neprováděla individuální zkoumání skutečných výdajů žalované. Dále má soud za prokázáno, že žalovaná po dobu od [datum] do [datum] (kdy došlo k převodu nepovoleného přečerpání z běžného účtu ve výši [částka] na účet úvěrový) zaplatila celkem částku [částka]. Předmětná pohledávka pak byla žalobkyni postoupena spol. I- [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Spol. I- [právnická osoba] pohledávku nabyla od banky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 4. Na základě výše uvedeného závěru o skutkovém stavu soud uzavřel, že částí listiny nazvané smlouva o bankovních produktech a službách je smlouva o spotřebitelském kontokorentním úvěru. Tato byla uzavřena, aniž by úvěrující (banka) zkoumala výdaje konkrétní úvěrované (žalované). [obec] toho se úvěrující spokojila s částkami životního minima a normativních nákladů na bydlení. Tyto částky však nemají jakoukoli vazbu na výdaje úvěrované. Takovýto postup nelze hodnotit jako řádné posouzení úvěruschopnosti, na základě jehož výsledků by bylo možné platně poskytnout spotřebitelský úvěr. Protože úvěrující nesplnil svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. 5. Protože se žalobkyně nedostavila k jednání, zbavila se možnosti, aby jí soud poskytl poučení o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů podle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř 6. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., je žalovaná povinna vrátit poskytnuto jistinu. Za dobu čerpání kontokorentního úvěru žalovaná částku [částka], tedy částku vyšší, než jakou na základě neplatné smlouvy obdržela. Proto není povinna žádnou částku vracet. 7. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř, s tím, že plně úspěšné žalované v řízení náklady nevznikly.