7 C 96/2022-93 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum], následně změněnou k návrhu ze dne [datum], domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 %. Tvrdila, že se jedná o nárok ze smlouvy o poskytnutí (kontokorentního) úvěru na sporožirovém účtu uzavřené mezi ní a žalovaným dne [datum] s limitem [částka]. Následně došlo dne [datum] k navýšení limitu na [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru, která obsahuje ujednání o výši limitu [částka], soud zjistil, že tato není ani datovaná, ani podepsaná, ani nenese nějaké individuální číslo smlouvy. 4. Z rámcové smlouvy o finančních službách soud zjistil, že tato byla stranami podepsána dne [datum] a dle této byla uzavřena smlouva o účtu č. [bankovní účet] a smlouva o kontokorentním úvěru na tomto účtu. Text uvedených smluv byl dle rámcové smlouvy její přílohou. 5. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne [datum] soud zjistil, že tato je stranami podepsána a rovněž se týká kontokorentního úvěru na účtu č. [bankovní účet]. V této smlouvě je obsažen (mj.) závazek žalobkyně poskytovat žalovanému kontokorentní úvěr do sjednaného limitu [částka] a závazky žalovaného úvěr splácet a rovněž hradit další ceny za služby dle sazebníku žalobkyně. Z bodu 1 písm. a) této smlouvy soud zjistil, že banka mohla zvýšit i bez souhlasu žalovaného limit kontokorentu a toto žalovanému pouze oznámit. 6. Ze souhrnného výpisu z účtu (tabulky v programu Excel) soud nezjistil ničeho, neboť z ní nelze určit, koho se týká, jaké transakce jsou v ní zaneseny, kdo, kdy a na základě jakých údajů ji vytvořil a jako taková není způsobilým důkazem o pohybu na účtu žalovaného. 7. Z excelové tabulky, nadepsané„ Podklady pre súdne konanie“, soud zjistil, že se týká pouze období od [datum] do [datum], s tím, že tzv.„ založení úvěru“ je evidováno ve shodné částce jako zůstatek žalovaného nároku. 8. Na základě popsaných zjištění soud o skutkovém stavu uzavřel, že žalobkyně s žalovaným podepsali dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru na účtu [bankovní účet] s limitem [částka], který mohla banka zvýšit i jednostranně. Rovněž soud uzavřel, že dne [datum] byla vyhotovena nikým nepodepsaná listina (nazvaná„ smlouva o kontokorentním úvěru“), ve které byl uveden limit [částka] u kontokorentu na stejném účtu. O čerpání úvěru soud nezjistil nic. 9. Podle § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 10. Podle § 497 z. č. 513/1991 Sb. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Vycházeje z výše popsaného závěru o skutkovém stavu soud věc právně posoudil následovně. Žalobkyně po změně svých tvrzení opírala svůj nárok o smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne [datum] O této soud uzavřel, že byla platně uzavřena. Tato je předně podepsána oběma stranami. Úvěruschopnost žalovaného pak toho času žádný zákon nepřikazoval žalobkyni zkoumat a ani z hlediska obecné ochrany spotřebitele nelze u této smlouvy usuzovat na její neplatnost, kdy se navíc jednalo o nevysokou částku [částka]. Platnými byly tedy jak závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr, tak jeho závazek poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky a ceny (poplatky) za další služby dle Sazebníku žalované. Na„ smlouvu o kontokorentním úvěru“, kterou mělo dojít ke zvýšení limitu na [částka] soud, jako na smlouvu nenahlížel, neboť tato (v písemné formě), nebyla jednajícími podepsána. S ohledem na ujednání (ve smlouvě ze dne [datum]) o možnosti žalobkyně jednostranně změnit výši limitu a žalovaného o tom toliko vyrozumět, nahlížel soud na listinu obsahující limit [částka] jako na takové vyrozumění. Ke změně limitu tak platně došlo, byť je z provedených důkazů a tvrzení žalobkyně před jejich změnou zřejmé, že žalobkyně usilovala změnit výši limitu smlouvou a nikoli jednostranně. K jednostrannosti změny vedla až absence podpisu na listině nové, limit rozšiřující smlouvy. 12. Přes existenci právě popsané smlouvy však soud došel k závěru, že všechny nároky žalobkyně jsou neopodstatněné. Tak je tomu proto, že nebylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr či využil jakékoli zpoplatněné služby. Důkazní prostředky k tomuto žalobkyní předložené nebyly s to prokázat pohyby na účtu, se kterým neměly žádnou prokazatelnou spojitost. Jednalo se o datové soubory vytvořené v jenom případě ex post, v druhém neznámo kdy a kým, a v počítačovém programu, ve kterém (jak je soudu známo z úřední činnosti) banky účty svých klientů nevedou, což jim dále ubírá na důvěryhodnosti. Jelikož pak nebylo prokázáno, že by kdy čerpal žalovaný úvěr či využil zpoplatněné služby, nemůže být ani povinen čehokoli vracet či platit z titulu úroků (ať již smluvních či z prodlení) či z titulu poplatků za (nevyužité) služby. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř, neboť plně procesně úspěšnému žalovanému nebylo náhradu čeho přiznat, protože jí žádné náklady řízení nevznikly.