9 C 61/2021-28 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] použila vozu MHD (autobusem na lince [číslo]) dopravního podniku hl. m. [obec], akciové společnosti (dále jen„ dopravní podnik“ nebo„ přepravce“) bez platné jízdenky, aniž by doposud zaplatila žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši [částka] a jízdné ve výši [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky s tím, že ta doposud ničeho neuhradila. Soud v dané věci jednal a rozhodoval ve věci samé v nepřítomnosti účastnic (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy zástupkyně žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil, žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání nedostavila, a pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní. Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] prokázáno, že žalovaná uvedeného dne cestovala vozem městské hromadné dopravy žalobkyně – autobusem na lince [číslo] byla kontrolována a při kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Proto bylo žalované v souladu s tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami dopravního podniku ve spojení s tarifem integrované dopravy uloženo zaplatit přirážku k jízdnému ve výši [částka] za každou jízdu a jízdné ve výši [částka]. Žalovaná v řízení netvrdila a ani neprokázala, že by dlužnou částku [částka] žalobkyni uhradila. Žalovaná tím, že se pověřenému pracovníkovi dopravního podniku neprokázala platnou jízdenkou, nesplnila povinnost uloženou jí v ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, a dopravnímu podniku vzniklo oprávnění požadovat po žalované jízdné a přirážku, jejíchž výše je stanovena tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami integrované dopravního systému hl. m. [obec] ve spojení s tarifem dopravního podniku. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná porušila přepravní řád, neboť se při kontrole neprokázala platným jízdním dokladem. K povinnostem cestujícího patří prokázat se platným jízdním dokladem, jinak zaplatit jízdné a smluvními podmínkami stanovenou přirážku. Žalovaná přesto cestovala vozem dopravního podniku bez platné jízdenky. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši [částka] a jízdné ve výši [částka], tedy celkem [částka]. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníci ujednali výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka]. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku [částka]. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí [částka]. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka], t.j. náleží mu odměna celkem ve výši [částka]. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí [částka].