9 C 65/2021-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit částku [částka] s příslušenstvím. Žalovaná jako kupující uzavřela se žalobkyní jako prodávající dne [datum] kupní smlouvu, a to na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Byla rovněž seznámena se Všeobecnými obchodními podmínkami. Na základě kupní smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit ve splátkách zbývající kupní cenu za mobilní telefon tovární značky Huawei P30 lite, přičemž jednotlivé měsíční splátky byly stanoveny částkou [částka]. Žalovaná takto měla zaplatit celkem 23 splátek. Žalovaná ovšem nezaplatila řádně všechny splátky, a proto žalobkyně dluh předčasně zesplatnila a vyúčtovala daňovým dokladem. V souvislosti s tím vyúčtovala dlužnou částku za shora uvedená zařízení ve výši [částka] a tzv. M platby ve výši [částka]. Žalovaná si totiž prostřednictvím telefonního čísla objednala služby třetích osob – platební služby, které byly žalobkyní vyúčtovány žalované daňovým dokladem na shora uvedenou částku. Žalovaná doposud uvedenou částku žalobkyni nezaplatila, ač byla vyzvána více jak sedm dní před podáním žaloby opětovně o zaplacení dlužné částky. 2. Soud v dané věci jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastnic (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil, žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavil, a pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listiny připojené k žalobě a procesní úkon učiněný zástupcem žalobkyně. 3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná jako kupující uzavřela se žalobkyní jako prodávající dne [datum] kupní smlouvu, a to na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Byla rovněž seznámena se Všeobecnými obchodními podmínkami. Na základě kupní smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit ve splátkách zbývající kupní cenu za mobilní telefon tovární značky Huawei P30 lite, přičemž jednotlivé měsíční splátky byly stanoveny částkou [částka]. Žalovaná takto měla zaplatit celkem 23 splátek. Žalovaná ovšem nezaplatila řádně všechny splátky, a proto žalobkyně dluh předčasně zesplatnila a vyúčtovala daňovým dokladem [číslo] splatným dne [datum] částku [částka] a daňovým dokladem [číslo] splatným dne [datum] [částka]. V souvislosti s tím vyúčtovala i tzv. M platby v celkové výši [částka]. Žalovaná v řízení netvrdila a ani neprokázala, že by k zániku nároku žalobkyně došlo jiným způsobem než plněním. 4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, se tento zákon nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítě elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti. Podle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v síti používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelových televizí, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným sítěmi. Služba třetích stran není službou elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž službou, která nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb, je tu založena obecná pravomoc soudu o věci rozhodnout (viz usnesení Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 31. května 2010, č.j. Konf 99/2009–7). V ustanovení § 63 zákona o elektronických komunikacích jsou upraveny náležitosti smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a připojení k veřejné komunikační síti a uveřejňování informací. 5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že účastnice uzavřely smlouvu ve smyslu § 63 zákona o elektronických komunikacích, v níž se mj. dohodly na možnosti poskytování služeb třetích stran uživateli, zde žalované. Zatímco samotná existence smluvního vztahu a spory z něj vyplývající jsou řešeny zákonem o elektronických komunikacích a k jejich rozhodování je příslušný Český telekomunikační úřad, práva a povinnosti vyplývající z poskytnutí služby třetí strany jsou výslovně upravena ve všeobecných podmínkách a spory z něj vyplývající, zde spor o zaplacení vyúčtování, rozhoduje obecný soud. Soud žalobě co do částky [částka] vyhověl, neboť nárok žalobkyně byl na základě provedeného dokazování prokázán a z hlediska právního se opírá o shora cit. ustanovení telekomunikačního zákona. 6. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že si účastnice ujednaly ve smyslu § 2079 o. z. kupní smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně dodat žalované jako kupujícímu movité věci (mobilní telefon) s tím, že se žalovaná zavázala zaplatit zbývající kupní cenu ve splátkách, a to pod ztrátou výhody splátek. Tento závazek žalobkyně splnila, předala žalované předmět koupě. Jelikož žalovaná na kupní ceně zaplatila pouze poměrnou část a dostala se tak do prodlení, vznikl jí dluh na kupní ceně v celkové výši [částka]. Soud proto žalobě vyhověl i v tomto rozsahu. 8. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníci ujednali výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka] s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 4 činí v daném případě [částka]. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání - žaloby) ve výši mimosmluvní odměny 2x [částka], a jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši mimosmluvní odměny [částka], t.j. náleží mu odměna celkem ve výši [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí [částka].