16 C 104/2023-30 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 6.000 Kč s příslušenstvím, kterou podle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobci za 2 x lékařské vyšetření, ošetření a následný pobyt v záchytné stanici žalobce ve dnech 30.- [datum] a 8.- [datum] z důvodu zjištění přítomnosti alkoholu v těle žalovaného, přičemž žalovaný své závazky k úhradě dlužných částek žalobci dne [datum] a [datum] písemně uznal co do důvodu i výše. 3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť ji bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a s tímto postupem žalobce souhlasil a žalovaný neměl proti němu námitky. 4. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Na základě žádosti Policie ČR [obec] žalobce provedl ve dnech 30.- [datum] a 8.- [datum] vyšetření žalovaného pro podezření z ovlivnění návykovou látkou, při němž byla u něj zjištěna hladina alkoholu v prvním případě 2,11 promile a v druhém případě 2,26 promile. Žalobce žalovaného následně ošetřil a umístil ve své záchytné stanici. Náklady na záchyt vyúčtoval žalobce žalovanému doklady ze dne [datum] a ze dne [datum] na částku 2 x 3.000 Kč. Žalovaný své závazky k úhradě dlužné částky dne [datum] a [datum] písemně uznal co do důvodu i výše a zavázal se je žalobci uhradit do 8 dnů, což nesplnil. Přes předžalobní upomínky žalovaný dlužnou částku v celkové výši 6.000 Kč dosud žalobci nezaplatil. 5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, podle něhož dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba, a dále § 2053 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), podle něhož uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Poněvadž bylo zjištěno, že žalovaný pobýval v uvedené dny z důvodu nadměrného požití alkoholu v záchytné stanici žalobce a své závazky vůči žalobci k úhradě částky 2 x 3.000 Kč písemně uznal co důvodu a výše a v řízení založenou právní domněnku o existenci dluhu ničím nevyvrátil, soud podle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. a § 2053 o.z. uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobci uvedenou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu náleží náhrada nákladů řízení v částce 2.452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014 náleží odměna za 4 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za 2 x výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby, to znamená za 4 úkony právní služby celkem 800 Kč, a podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby, t.j. celkem 400 Kč, a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1.200 Kč částkou 252 Kč. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v Přerově žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje.