16 C 213/2023-22 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 1.520 Kč s příslušenstvím, představující 1 x jízdné a´ 20 Kč a 1 x přirážku k jízdnému a´ 1.500 Kč, kterou podle žalobního tvrzení dluží žalovaný [příjmení] podniku [právnická osoba] za přepravu linkou městské hromadné dopravy v [obec] dne [datum] bez platné jízdenky. Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce [ulice] podnik [právnická osoba], [obec] spornou pohledávku nynějšímu žalobci. Přes výzvy žalovaný dlužnou částku dosud žalobci neuhradil. 3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky. 4. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] byl žalovaný přistižen na lince [číslo] v označeném jízdním úseku městské hromadné dopravy v [obec], jak cestuje bez platného jízdního dokladu. Žalovaný v dohodě ze dne [datum] uznal svůj dluh co do důvodu i výše v celkové výši 1.520 Kč, sestávající z dlužného jízdného ve výši 1 x 20 Kč a 1 x přirážky 1.500 Kč, a zavázal se jej zaplatit ve lhůtě do 15 dnů. Dohodu podepsala oprávněná osoba žalobce sl. [číslo] žalovaný. Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce [ulice] podnik [právnická osoba] [obec] spornou pohledávku žalobci. 5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 2053 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. o uznání dluhu a § 37 odst. 5 (Přepravní řád) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě. Požadavek na zaplacení zákonných úroků z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. 6. Poněvadž bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] cestoval v [obec] městskou hromadnou dopravou bez platné jízdenky, že svůj dluh ve výši 1520 Kč uznal co do důvodu i výše a založenou právní fikci o existenci dluhu ničím nevyvrátil, byla žalovanému ve smyslu § 2053 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb. a § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. uložena povinnost, aby zaplatil aktivně legitimovanému žalobci uvedenou částku spolu s požadovaným zákonným úrokem ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu náleží náhrada nákladů řízení v částce 1.300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby, to znamená za 3 úkony právní služby celkem 600 Kč, a podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem 300 Kč PZ žalobce není plátcem DPH. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v Přerově žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje.