16 C 98/2023-34 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 540 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 43,66 Kč i s náklady za vymáhání pohledávky ve výši 64 Kč s odůvodněním, že žalovaný jako držitel televizního přijímače (fyzická osoba) v rozporu s § 6 a § 7 odst. 2 a 3 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen zákon o televizních poplatcích) neuhradil za období od července 2022 do října 2022 včetně, t.j. za 4 měsíce, zákonem stanovené poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, t.j. celkem částku 540 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dlužných poplatků vznikl žalobci podle § 10 cit. zákona také nárok na zákonné úroky z prodlení v kapitalizované výši 43,66 Kč i na náhradu nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 64 Kč. Žalovaný dlužnou částku přes výzvy ani předžalobní upomínku žalobci dosud neuhradil. 3. Žalovaný ve svém podání ze dne [datum] nejprve uznal žalobou uplatněný nárok ve výši 540 Kč a s ohledem na své majetkové a osobní poměry požádal o umožnění splácet dluh v měsíčních splátkách ve výši 100 Kč pokud jde o jistinu a ve výši 200 Kč pokud jde o příslušenství, tj. ve výši 300 Kč měsíčně. Při jednání soudu dne [datum] žalovaný svůj názor změnil a z důvodu jeho zdravotního stavu, že je údajně v ohrožení života, že ředitel ČT bere 200.000 Kč měsíčně a že se žalovaný v životě dost nadřel, navrhl zamítnutí žaloby. Dále namítl, že může být od placení televizního poplatku osvobozen, pokud nedosáhne na příjmy ve výši 2,4 životního minima. Současně opakovaně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. 4. Žalovaný nejprve požádal soud o osvobození od placení SOP a o ustanovení právního zástupce pro své majetkové poměry dne [datum]. Přes výzvu soudu ze dne [datum] žalovaný své osobní a majetkové poměry ve stanovené lhůtě nedoložil, proto soud svým usnesením ze dne [datum] žalovanému osvobození od SOP nepřiznal a právního zástupce mu neustanovil. V podání ze dne [datum] žalovaný opětovně požádal soud o osvobození od SOP a o ustanovení právního zástupce. Při jednání soudu dne [datum] svoji žádost opakoval. K výslovnému dotazu soudu žalovaný uvedl, že televizní přijímač dosud neodhlásil ale že jej má pokažený. O zamítnutí žádosti žalovaného o osvobození od placení od SOP a o ustanovení právního zástupce bylo již pravomocně rozhodnuto. Soud ale zdůrazňuje, že ani opakované žádosti žalovaného by nebylo možno vyhovět, byť z jiných důvodů. Žalovaný totiž přiznal, že televizní přijímač má a že jej dosud z evidence neodhlásil. Zákonná povinnost žalovaného hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně stále trvá a této povinnosti se nemůže zbavit. Námitka žalovaného, že je televizor snad pokažený, nemá ve věci žádný relevantní význam. Z vyjádření samotného žalovaného je tudíž zřejmé, že se ze strany žalovaného jedná o zjevně bezúspěšné bránění práva, proto jej nelze osvobodit od SOP ani mu ustanovit právního zástupce, i kdyby osvědčil svoji tíživou finanční situaci. 5. Žalobce ve svém podání ze dne [datum] souhlasil s úhradou dluhu žalovaného ve splátkách po 300 Kč měsíčně. 6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žalovaný osvobozen od placení televizního poplatku podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb., podle něhož od rozhlasového a televizního poplatku je dále osvobozena fyzická osoba, jde-li o jednotlivce, jehož čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima. Podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2023 činí životní minimum jednotlivce částku 4.860 Kč měsíčně. Podle oznámení ČSSZ ze dne [datum] byl žalovanému od [datum] zvýšen důchod na částku 10.688 Kč měsíčně. Za kalendářní čtvrtletí předcházející rozhodnutí soudu (červenec až září 2023) měl žalovaný příjem z důchodu 32.064 Kč a životní minimum činilo za uvedené 3 měsíce celkem částku 14.580 Kč. [příjmení] příjem žalovaného za uplynulé čtvrtletí činí 2,19 násobek životního minima, tudíž vice, než je podmínkou pro osvobození od placení (2,15 násobek). Žalovaný tedy není osvobozen od placení poplatku. U žalovaného není navíc zcela zřejmé, zda žije jako jednotlivec nebo společně se svým synem. 7. Z předložených listin považuje soud za prokázané, že podle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - výpisu z evidence České pošty - přihlásil žalovaný televizní přijímač tiskopisem„ Přihláška televizního poplatníka“ v květnu 1995 a dosud jej neodhlásil. Podle výpisu žalobce o detailu dluhu žalovaný neplatil žalobci televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období od července do října 2022 včetně, t.j. za 4 měsíce, v celkové výši 540 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou poplatků vznikl žalobci také nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za uvedené období ve výši 43,66 Kč i na náklady za vymáhání pohledávky ve výši 64 Kč. 8. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 6, § 7 a § 10 zákona o televizních poplatcích č. 348/2005 Sb., podle něhož měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč, a v případě, že poplatník nezaplatí včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 9. Poněvadž bylo zjištěno, že žalovaný přes citované zákonné ustanovení za výše uvedené období v trvání 4 měsíců ani přes výzvu žalobce dlužné poplatky Kč neuhradil, uložil soud žalovanému v souladu s uvedenými ustanoveními povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku v celkové 540 Kč včetně zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 43,66 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 10. Plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. vzhledem k obtížným finančním poměrům žalovaného ve splátkách ve výši 300 Kč měsíčně (jak žalovaný původně navrhoval a žalobce s tím souhlasil) pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný pobírá důchod ve výši 10.688 Kč, od února 2023 má hradit měsíční zálohy na elektřinu ve výši 3.000 Kč a na plyn ve výši 2.500 Kč, za vodné a stočné uhradil dne [datum] částku 1.220 Kč, hradí léky, bydlí u syna v domě. Splátky dluhu bude žalovaný nejprve hradit k rukám žalobce, a po jeho úhradě bude hradit náklady řízení přiznané žalobci rovněž ve splátkách, avšak k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu náleží náhrada nákladů řízení v částce 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů na uplatnění pohledávky podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 100 Kč v celkové výši 200 Kč Náklady na právní zastoupení advokátem nejsou podle názoru soudu náklady účelně vynaloženými. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. [číslo] ze dne [datum] a I. ÚS 3705/14 ze dne [datum], z nichž vyplývá, že„ činnost České televize není sice výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a lze tak na ni v určitých pohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci“. Soud rovněž poukazuje na usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 30.3.2015, č.j. 69 Co 116/2015-12, s nímž se ztotožňuje.