20 C 202/2023-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nároků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný bez platné jízdenky využil přepravních služeb [právnická osoba] podnik [právnická osoba] a cestoval vozidlem hromadné dopravy ve dnech [datum] (linka 12), [datum] (linka 12), [datum] (linka 2), [datum] (linka 17), [datum] (linka 12), [datum] (linka 54) a [datum] (linka 12). Za každou jízdu bez platného cestovního dokladu vznikla [právnická osoba] podnik [právnická osoba] vůči žalovanému pohledávka ve výši 1 520 Kč podle platného tarifu, a to 20 Kč za jízdné a 1 500 Kč jako přirážka k jízdnému, celkem tak ve výši 10 640 Kč (7 x 1 520 Kč). Tyto pohledávky žalovaný neuhradil. Pohledávky vůči žalovanému pak [právnická osoba] podnik [právnická osoba] postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu. Na tomto podkladě přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný, jehož totožnost byla v průběhu všech přepravních kontrol zjištěna ze stejného občanského průkazu, cestoval vozidlem hromadné dopravy [právnická osoba] podnik [právnická osoba], a to ve dnech [datum] (linka 12, Dohoda s cestujícím [číslo]), [datum] (linka 12, Dohoda s cestujícím [číslo]), [datum] (linka 2, Dohoda s cestujícím [číslo]), [datum] (linka 17, Dohoda s cestujícím [číslo]), [datum] (linka 12, Dohoda s cestujícím [číslo]), [datum] (linka 54, Dohoda s cestujícím [číslo]) a [datum] (linka 12, Dohoda s cestujícím [číslo]) bez platného jízdního dokladu, za což se ve všech případech zavázal uhradit jízdné 20 Kč a přirážku k jízdnému 1 500 Kč, to vše do 15 dní vždy od provedené kontroly. Právní předchůdkyně žalobkyně se dne [datum] dohodla s žalobkyní na převedení pohledávek vůči žalovanému. Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby dopisem ze dne [datum]. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na uplatněné nároky cokoliv uhradil. 3. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku žalobou, neboť mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k platnému postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále soud dospěl k závěru, že žalovanému vznikla povinnost k úhradě všech dlužných jízdných a přirážek ve smyslu § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., a ve smyslu smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, jelikož žalovaný výše popsaným způsobem celkem v sedmi případech porušil povinnosti cestujícího tím, že se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzniklo vůči žalovanému rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení v požadované výši vždy ode dne následujícího po uplynutí sjednané lhůty k plnění po provedených kontrolách. Proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl v celém rozsahu. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. 4. O nákladech řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Jako účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 000 Kč soud vyhodnotil její náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále na odměnu právního zástupce žalobkyně ve výši celkem 900 Kč za tři úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), tj. ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), a dále na náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně v souvislosti s uvedenými třemi úkony právních služeb ve výši celkem 300 Kč (100 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu). Advokát žalobkyně není plátcem DPH. Použití ustanovení § 14b advokátního tarifu je pak odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.