20 C 241/2022-48 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] a ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 9 042 Kč s úrokem z prodlení z částky 8 742 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný provozoval vozidlo – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], aniž by měl v době od [datum] do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli tuto povinnost stanoví zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, přičemž žalobkyně je podle uvedeného zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu. Za dobu, kdy bylo vozidlo provozováno nepojištěné, náleží žalobkyni částka 93 Kč denně ve smyslu vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., tedy příspěvek za uvedenou dobu 94 dní činí 8 742 Kč. Dále žalobkyně požaduje poplatek 300 Kč na náklady spojené s uplatněním práva. Žalobkyně uvedla, že vozidlo je stále vedeno jako provozované a byla mu přidělena registrační značka. [příjmení] je povinen mít vozidlo pojištěno po celou dobu, kdy je zapsáno v registru vozidel bez ohledu na faktický stav vozidla, tedy ani případné zabavení vozidla ze strany policie nezbavuje vlastníka povinnosti platit pojistné. Pokud pak byla zrušena způsobilost předmětného vozidla k provozu, bylo to až rozhodnutím ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne [datum], tedy splnila svou povinnost vyzvat do jednoho roku od vzniku povinnosti. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku a vyzvala ho k zaplacení před podáním žaloby. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že mu nikdy nebyly vydány doklady ani registrační značka k vozidlu, vozidlo nebylo nikdy fakticky provozováno a v předmětné době ho ani neměl k dispozici. Rozhodnutím Magistrátu města Přerova ze dne [datum] pak bylo zrušeno rozhodnutí o schválení technické způsobilosti vozidla ze dne [datum] s účinky ex tunc. Žalovaný také namítl, že nárok je již promlčen. 3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] za přítomnosti žalovaného a v nepřítomnosti žalobkyně za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Soud k důkazu provedl listiny navržené účastníky a listiny, které jsou součástí spisu. Na tomto podkladě přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. K žádosti žalovaného byla dne [datum] ze strany příslušného odboru Magistrátu města Přerova schválena technická způsobilost jednotlivě dovezeného motorového vozidla Porsche Boxster, [příjmení]: [číslo], a vozidlo bylo zapsáno do registru silničních vozidel a byly mu přiděleny [registrační značka]. Žalovanému však nebyly ze strany Magistrátu města Přerova vydány registrační značky, osvědčení o registraci vozidla ani technický průkaz k vozidlu a vozidlo nebylo provozováno, neboť byla posuzována pravost cizozemských dokladů k vozidlu. Policie cizozemské doklady k vozidlu posoudila jako padělané, proto bylo Magistrátem města Přerova dne [datum] vydáno [ustanovení právního předpisu EU] [číslo], kterým bylo zrušeno předcházející rozhodnutí o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného motorového vozidla, a technická způsobilost předmětného vozidla nebyla schválena. Záznam předmětného vozidla z registru silničních vozidel byl vymazán s účinky ex tunc a na vozidlo se hledí, jako by nikdy nebylo v registru zapsáno. 4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přiznání žalobou uplatněného nároku. Žalobkyně uplatnila nárok vyplývající z § 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., který stanoví povinnost pojištění vozidla po celou dobu, kdy je zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je vozidlo zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. V projednávaném případě však bylo zjištěno, že vozidlo nebylo v registru silničních vozidel zapsáno vůbec, a to v důsledku právní fikce vyvolané rozhodnutím Magistrátu města Přerova ze dne [datum], kterým bylo v obnoveném řízení ve smyslu § 100 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., rozhodnuto o zrušení předchozího vydaného rozhodnutí, tedy se na vozidlo hledí, jako by nikdy nebylo v registru vozidel zapsáno, a nebylo-li vozidlo zapsáno v registru vozidel, nevztahuje se na něj povinnost pojištění, resp. sankce v podobě žalobkyní požadovaného příspěvku. Současně nelze přehlédnout, že tomuto právnímu stavu odpovídal i skutečný stav, neboť žalovanému nebyly nikdy vydány registrační značky, osvědčení o registraci vozidla a technický průkaz k vozidlu, tedy žalovaný ani nemohl vozidlo na pozemních komunikacích provozovat a případná sankce za nepojištění takového neprovozovaného vozidla by se mu oprávněně jevila jako nespravedlivá. Nadto pak žalobkyně v důsledku své neúčasti na jednání ani neprokázala skutečnosti, které by, pokud by vozidlo bylo provozováno, byly nezbytné pro přiznání žalobou uplatněného nároku, a to odeslání výzvy k úhradě příspěvku podle § 4 odst. 6 a odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., neboť žalobkyně sice tvrdila odeslání výzvy ze dne [datum], avšak k prokázání skutečného odeslání výzvy neposkytla žádný důkaz, tedy by soud případně ani nemohl posoudit, zda byla výzva žalovanému odeslána v zákonné lhůtě či zda nedošlo k prekluzi nároku, pokud by existoval. Z uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 5. O nákladech řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které tvoří odměna advokáta. Při určení odměny advokáta soud postupoval podle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) a vycházel z tarifní hodnoty 9 042 Kč s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 4 advokátního tarifu činí v daném případě 1 500 Kč. V řízení před soudem advokát žalovaného učinil tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k věci ze dne [datum] a účast u jednání), za které mu náleží mimosmluvní odměna 3 x 1 500 Kč podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tj. celkem činí odměna za úkony advokáta 4 500 Kč. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč ke třem úkonům právní služby, tedy celkem 900 Kč. Dále má advokát žalovaného nárok na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad, tj. ve výši celkem 1 134 Kč Celkem tak náhrada nákladů činí 6 534 Kč Náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud žalovanému nepřiznal odměnu za neodůvodněný odpor ze dne [datum], neboť žalovanému náleží odměna až za doplnění odůvodnění odporu ze dne [datum], a dále soud žalovanému nepřiznal odměnu za návrh důkazu k prokázání tvrzení ze dne [datum], neboť důkaz k prokázání svých tvrzení měl žalovaný navrhnout již v předchozím podání.