20 C 263/2023-24 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení nároků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná bez platné jízdenky dne [datum] využila přepravních služeb [právnická osoba] podnik [právnická osoba] a cestovala vozidlem hromadné dopravy na lince [číslo]. Za jízdu bez platného cestovního dokladu vznikla [právnická osoba] podnik [právnická osoba] vůči žalované pohledávka ve výši 1 520 Kč podle platného tarifu, a to 20 Kč za jízdné a 1 500 Kč jako přirážka k jízdnému. Tuto pohledávku žalovaná neuhradila. Pohledávku vůči žalované pak [právnická osoba] podnik [právnická osoba] postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřila a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu. Na tomto podkladě přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná, jejíž totožnost byla v průběhu přepravní kontroly zjištěna z průkazu totožnosti, cestovala dne [datum] vozidlem hromadné dopravy [právnická osoba] podnik [právnická osoba] na lince [číslo] bez platného jízdního dokladu, za což se do 15 dní od provedení kontroly zavázala uhradit jízdné 20 Kč a přirážku k jízdnému 1 500 Kč, jak vyplývá z Dohody s cestujícím [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně se dne [datum] dohodla s žalobkyní na převedení pohledávky vůči žalované. Žalovaná byla vyzvána k úhradě před podáním žaloby. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na uplatněný nárok cokoliv uhradila. 3. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku žalobou, neboť mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k platnému postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále soud dospěl k závěru, že žalované vznikla povinnost k úhradě dlužného jízdného a přirážky ve smyslu § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., a ve smyslu smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, jelikož žalovaná výše popsaným způsobem porušila povinnosti cestujícího tím, že se na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzniklo vůči žalované rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení v požadované výši ode dne následujícího po uplynutí sjednané lhůty k plnění po provedené kontrole. Proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl v celém rozsahu. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. 4. O nákladech řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Jako účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 300 Kč soud vyhodnotil její náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále na odměnu právního zástupce žalobkyně ve výši celkem 600 Kč za 3 úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), tj. ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), a dále na náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně v souvislosti s uvedenými 3 úkony právních služeb ve výši celkem 300 Kč (100 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu). Advokát žalobkyně není plátcem DPH.