20 C 51/2023-28 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] a ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 017 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný bez platné jízdenky dne [datum] využil přepravních služeb společnosti [právnická osoba] a cestoval vlakem [číslo]. Za jízdu bez platného cestovního dokladu vznikla společnosti [právnická osoba] vůči žalovanému pohledávka ve výši 1 017 Kč podle platného tarifu, a to 17 Kč za jízdné a 1 000 Kč jako přirážka k jízdnému. Tuto pohledávku žalovaný neuhradil. Pohledávku vůči žalovanému pak společnost [právnická osoba] postoupila na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu. Na tomto podkladě přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný, jehož totožnost byla v průběhu přepravní kontroly zjištěna z občanského průkazu, cestoval dne [datum] vlakem č. Ex 121 společnosti [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), mezi stanicemi [obec] a [obec] na Moravě bez platného jízdního dokladu, za což mu bylo vyměřeno jízdné 17 Kč a přirážka k jízdnému 1 000 Kč, jak vyplývá z potvrzení o nedodržení SPPO [číslo] oznámení o závadách ze dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum] a na základě smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum] převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na uplatněný nárok cokoliv uhradil. 3. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku žalobou, neboť došlo k platnému postoupení pohledávky na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále soud dospěl k závěru, že žalovanému vznikla povinnost k úhradě dlužného jízdného a přirážky ve smyslu § 37 odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a ve smyslu smluvních přepravních podmínek a tarifu právní předchůdkyně žalobkyně pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, jelikož žalovaný výše popsaným způsobem porušil povinnosti cestujícího tím, že se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzniklo vůči žalovanému rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky od [datum] do zaplacení, neboť splatnost uplatněného nároku podle § 1958 odst. 2 o. z. nastala dnem provedení přepravní kontroly a učinění výzvy k úhradě dlužné částky a od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl v celém rozsahu. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. 4. O nákladech řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Jako účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč soud vyhodnotil její náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále na odměnu právního zástupce žalobkyně ve výši celkem 600 Kč za 3 úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), tj. ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), dále na náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně v souvislosti s uvedenými 3 úkony právních služeb ve výši celkem 300 Kč (100 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu), a konečně na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad přiznaných žalobkyně ve výši celkem 189 Kč. Použití ustanovení § 14b advokátního tarifu je pak odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech