7 C 67/2023-14 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně učinila předmětem řízení částku 945 Kč s přísl. a náklady uplatnění pohledávky ve výši 64 Kč a uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se do evidence [datum]. Od listopadu 2021 žalovaný neplatil pravidelně televizní poplatky a do května 2022 dluží na těchto poplatcích částku 945 Kč. Na základě zjištění, učiněných z provedených důkazů soud uzavírá, že žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku podle § 7 odst.2 zák.č.348/2005 Sb. Podle § 6 zák.č.348/2005 Sb. činí výše poplatku 135 Kč měsíčně. Za listopad 2021 až květen 2022 včetně nebyl poplatek zaplacen. Žalovaný je v prodlení s úhradou jednotlivých částek tak, jak byly měsíčně splatné k 15. dni v měsíci a žalobkyni vznikl podle § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení. Žalobkyni náleží náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, které zaplatila (v souvislosti se zasláním výzvy k zaplacení) společnosti [právnická osoba] na základě rámcové dohody o poskytování služeb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k bránění práva v plné výši. Takto účelně vynaložené náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka 2 x po 100 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb. Soud náklady vynaložené na zastoupení advokátem nepovažuje za náklady účelně vynaložené v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum] I ÚS 3344/12 Česká televize je organizací, která se na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Vzhledem k tomu, že agendu televizních poplatků sama spravuje, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. V tomto druhu sporu nelze zpravidla očekávat uplatnění takových specializovaných znalostí, které by neměli pracovníci příslušného útvaru České televize. Televizní poplatky pokrývají téměř 90 % nákladů rozpočtu České televize, a proto lze předpokládat, že disponuje dostatečným materiálním a personálním vybavením a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně zabezpečit agendu televizních poplatků včetně jejich vymáhání bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. V daném konkrétním případě nebyla odůvodněnost právní pomoci advokáta nijak prokázána a soud proto takto vynaložené náklady nepovažuje za účelně vynaložené.