8 C 119/2023-24 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně učinila předmětem řízení nárok na zaplacení televizních poplatků ve výši 1 755 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni [datum] ve výši 148,21 Kč s tím, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a nezaplatil televizní poplatky od [číslo] do [číslo] za 13 měsíců ve výši 135 Kč měsíčně. Žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vždy z částky 135 Kč od [datum] do [datum], z částky 135 Kč od [datum] (měsíčně až od [datum]) do [datum] celkem 148,21 Kč. 2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněným nárokům nijak nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný na výzvu soudu doručenou mu na adresu trvalého pobytu nereagoval, proto soud předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání také souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z potvrzení České pošty o přihlášení účastníka soud zjistil, že žalovaný se dne [datum] jako poplatník televizních poplatků přihlásil televizní přijímač do příslušené evidence tiskopisem„ Přihláška televizního poplatníka“ SIPO [číslo]. Z výzvy žalobkyně ze dne [datum] nazvané„ předžalobní upomínka“ soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných poplatků výši 1 755 Kč za měsíce od [číslo] – [číslo] (13 x 135 Kč) a nákladů za upomínku 64 Kč. Podle dodejky byla výzva žalovanému doručena poštou do vlastních rukou uložením na adrese trvalého pobytu dne [datum], vhozena do schránky [datum]. V řízení nevyšla najevo skutečnost, že by žalovaný dlužné televizní poplatky za výše uvedené období uhradil a žalovaný na svou obranu ničeho neuvedl. 4. Soud posoudil nárok žalobkyně podle následujících ustanovení: Podle § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 měsíční výše televizního poplatku činí od [datum] 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovanému vznikla povinnost platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši a v zákonem stanovené lhůtě, když se stal držitelem televizního přijímače a poplatníkem. Žalovaný nehradil žalobkyni poplatky za období od [číslo] – [číslo] ve výši 135 Kč měsíčně v celkové výši 1 755 Kč. Žalobkyně výzvou žalovanému poskytla dodatečnou přiměřenou lhůtu k zaplacení a je oprávněna domáhat se svého práva u soudu. Výše televizního poplatku pro období od [datum] činí 135 Kč měsíčně, přičemž žalovaný jako fyzická osoba nepodnikatel má povinnost poplatky hradit vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Ode dne následujícího je pak v prodlení a nese povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Kapitalizovaný úrok z prodlení je počítán od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou částky 135 Kč tedy ode dne [datum] do [datum], za další období žalobkyně úroky neuplatnila. Výše zákonného úroku činí od [datum] 8,25 %, od [datum] 8,50 % ročně, od [datum] 11,75 %. Kapitalizovaná výše úroku z prodlení pak ke dni [datum] činí podle výpočtu soudu 147,60 Kč nikoli 148,21 Kč, ve výši rozdílu byla proto žaloba zamítnuta. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 6. Pokud žalobkyně požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, uvedla, že jde o náklady za vyhotovení a odeslání předžalobní upomínky, jejíž výše vyplývá z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum]. Soud má za to, že se jedná o náklady řízení žalobkyně podle § 151 odst. 3 o.s.ř., o nichž je rozhodnuto ve výroku II., nikoli o náklady spojené s uplatněním pohledávky podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb. V řízení nevyšlo najevo a žalobkyně netvrdila, že by vedle předžalobní upomínky žalovanému odeslala jinou výzvu k plnění, s níž by byly spojeny jakékoli náklady. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni soud přiznal pouze účelně vynaložené náklady řízení. Náklady vynaložené na zastoupení advokátem ve výši 1 126 Kč soud nepovažuje za náklady účelně vynaložené v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, nebo ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2933/15, neboť podle názoru soudu totiž srovnatelné spory jako je tento při jeho právní i skutkové jednoduchosti, může žalobkyně řešit při využití svých zaměstnanců právního útvaru, když vyplnit žalobu formulářového typu je bezpochyby schopna i osoba s nižším než vysokoškolským právnickým vzděláním. Využití právních služeb advokáta v daném případě není důvodné, když nejde o skutkově či právně složitý spor. Účelně vynaložené náklady řízení představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 1 odst. 1,3 písm. a) a § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 100 Kč za jeden úkon spojený s podáním žaloby, na které by jí příslušelo právo i v případě, že by nebyla právně zastoupena (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.). Za předžalobní upomínku žalobkyně požadovala hotové výdaje pouze ve výši 64 Kč, které soud přiznal, neboť činí nižší částku než 100 Kč, na kterou by jinak žalobkyni jako nezastoupenému účastníku vzniklo právo. Soud proto přiznal žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 564 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).