9 C 104/2022-23 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit celkem částku 4 579,97 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně poskytovala žalovanému služby třetích stran na základě smluvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný si prostřednictvím telefonního čísla [číslo] objednal služby třetích osob – Premium SMS, které byly žalobkyní vyúčtovány žalovanému částkou 320 Kč (sms platba), dále splátka zařízení ve výši 140 Kč, pojištění 99 Kč a M-platba ve výši 70 Kč – vyúčtování splatné dnem [datum], služby třetích osob – volání na zpoplatněná čísla 190 Kč, pojištění 99 Kč a M-platba ve výši 179 Kč – vyúčtování splatné dnem [datum], splátka zařízení ve výši 2 800 Kč – vyúčtování splatné dnem [datum] a doúčtovaná sleva zařízení ve výši 506 Kč – vyúčtování splatné dnem [datum]. Žalovaný totiž jako kupující uzavřel se žalobkyní jako prodávající rovněž kupní smlouvu, a to na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a byl seznámen se Všeobecnými obchodními podmínkami. Na základě této kupní smlouvy se zavázal žalovaný zaplatit ve splátkách zbývající kupní cenu za koncové zařízení mobilní telefon tovární značky Huawei P 30 lite, IMEI [číslo] (dále jen„ zařízení“) s 23 měsíčními splátkami po 140 Kč. Pokud by byla žalovaný v prodlení byť s jedinou splátkou, nastává splatnost celého dluhu. Žalovaný ovšem neplatil řádně splátky, a proto žalobkyně dluh předčasně zesplatnila a vyúčtovala zbývající část kupní ceny ve výši 2 800 Kč a navíc i částku 506 Kč představující slevu za koupi telefonu. Žalovaný doposud uvedenou částku žalobkyni nezaplatil, ač byl vyzván více jak sedm dní před podáním žaloby opětovně o zaplacení dlužné částky. 2. Soud v dané věci jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil, žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil, a pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listiny připojené k žalobě a procesní úkon učiněný zástupcem žalobkyně. 3. Z listin předložených žalobcem vyplývá, že žalobkyně poskytovala žalovanému služby třetích stran na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne [datum] [číslo]. Žalovaný si prostřednictvím telefonního čísla objednal služby Premium SMS, které byly žalobkyní vyúčtovány žalovanému částkou 320 Kč (sms platba), dále splátka zařízení ve výši 140 Kč, pojištění 99 Kč a M-platba ve výši 70 Kč – vyúčtování splatné dnem [datum], služby třetích osob – volání na zpoplatněná čísla 190 Kč, pojištění 99 Kč a M-platba ve výši 179 Kč – vyúčtování splatné dnem [datum], splátka zařízení ve výši 2 800 Kč – vyúčtování splatné dnem [datum] a doúčtovaná sleva zařízení ve výši 506 Kč – vyúčtování splatné dnem [datum]. Žalovaný jako kupující uzavřel se žalobkyní jako prodávající kupní smlouvu, a to na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a byl seznámen se Všeobecnými obchodními podmínkami. Na základě této kupní smlouvy se zavázal žalovaný zaplatit ve splátkách zbývající kupní cenu za koncové zařízení mobilní telefon tovární značky Huawei P 30 lite, IMEI [číslo] (dále jen„ zařízení“) s 23 měsíčními splátkami po 140 Kč. Pokud by byla žalovaný v prodlení byť s jedinou splátkou, nastává splatnost celého dluhu. Žalovaný ovšem neplatil řádně splátky, a proto žalobkyně dluh předčasně zesplatnila a vyúčtovala zbývající část kupní ceny ve výši 2 800 Kč a navíc i částku 506 Kč představující slevu za koupi telefonu. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by k zániku nároku žalobkyně došlo jiným způsobem než plněním. 4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, se tento zákon nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítě elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti. Podle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v síti používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelových televizí, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným sítěmi. Služba třetích stran není službou elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž službou, která nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb, je tu založena obecná pravomoc soudu o věci rozhodnout (viz usnesení Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 31. května 2010, č.j. Konf 99/2009–7). V ustanovení § 63 zákona o elektronických komunikacích jsou upraveny náležitosti smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a připojení k veřejné komunikační síti a uveřejňování informací. 5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu ve smyslu § 63 zákona o elektronických komunikacích, v níž se mj. dohodly na možnosti poskytování služeb třetích stran uživateli, zde žalované. Zatímco samotná existence smluvního vztahu a spory z něj vyplývající jsou řešeny zákonem o elektronických komunikacích a k jejich rozhodování je příslušný Český telekomunikační úřad, práva a povinnosti vyplývající z poskytnutí služby třetí strany jsou výslovně upravena ve všeobecných podmínkách a spory z něj vyplývající, zde spor o zaplacení vyúčtování, rozhoduje obecný soud. Soud žalobě co do částky 1 607 Kč vyhověl, neboť nárok žalobkyně byl na základě provedeného dokazování prokázán a z hlediska právního se opírá o shora cit. ustanovení telekomunikačního zákona. 6. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění po novele provedené zákonem č. 460/2016 Sb. (dále jen„ o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že si účastníci ujednali ve smyslu § 2079 o. z. kupní smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně dodat žalovanému jako kupující movitou věc (mobilní telefon) s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit zbývající kupní cenu ve splátkách, a to pod ztrátou výhody splátek. Tento závazek žalobkyně splnila, předala žalovanému předmět koupě. Jelikož žalovaný na kupní ceně nezaplatil ničeho a dostal se do prodlení, vznikl mu dluh na kupní ceně ve výši 2 800 Kč a k tomu související doplatek kupní ceny ve výši 506 Kč a dvě splátky zařízení po 140 Kč. Zároveň je po právu i nárok na zaplacení sjednaného dlužného pojistného ve výši 194,81 Kč. Soud žalobě vyhověl i v tomto rozsahu. 8. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníci ujednali výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 4 579,97 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 200 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 200 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 600 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí