9 C 121/2022-30 — Okresní soud v Přerově

1. [právnická osoba] (dále též„ banka“ či„ původní věřitel“) jako banka uzavřela dne [datum] se žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru [číslo] za účelem vydání kreditní karty a poskytnutí úvěrového rámce v rámci revolvingu. Na základě této smlouvy poskytla banka žalovanému úvěrový rámec 10 000 Kč. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 15,99 % ročně a žalovaný se zavázala splácet úvěr včetně podle čl. IV odst. 6 smlouvy poplatku za vedení kreditní karty ve výši 49 Kč měsíčně. Dále byl i odkazem na sazebník banky sjednání i poplatek za upomínku ve výši 600 Kč a poplatek za čerpání úvěrového rámce ve výši 300 Kč. Žalovaný v rámci revolvingu čerpal a doposud neuhradil částku 7 707,24 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení úroků v celkové výši 726,06 Kč za období od [datum] do [datum] (viz bližší konkretizace v podání ze dne [datum]), poplatků za upomínky, přečerpání úvěrového rámce a za vedení kreditní karty v celkové výši 5 743 Kč (viz bližší konkretizace v podání ze dne [datum]). [příjmení] toho požaduje žalobkyně zaplacení úroku z prodlení a úroku, tak jak je formulování shora ve výrokové části a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť se jedná o vztah mezi podnikateli. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž toto postoupení bylo písemně žalovanému oznámeno. I přes odeslanou předžalobní výzvu, žalovaný ke dni podání žaloby nezaplatil na dlužném nároku ničeho. 2. Soud v dané věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“) za situace, kdy se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila, a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako banka uzavřela dne [datum] se žalovaným označeným identifikačním číslem a sídlem podnikání jako úvěrovaným smlouvu o úvěru za účelem vydání kreditní karty a poskytnutí úvěrového rámce v rámci revolvingu do částky 10 000 Kč. Mezi smluvními stranami byl sjednán v čl. IV. bodě 5 úrok ve výši 15,99 % ročně a žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně podle čl. IV odst. 6 smlouvy poplatek za vedení kreditní karty ve výši 49 Kč měsíčně, uhradit poplatek za prodlení ve výši 600 Kč, poplatek za přečerpání úvěrového rámce ve výši 600 Kč. Žalovaný v rámci revolvingu, jak vyplývá z historie výpisů, čerpal a doposud neuhradil částku 7 707,24 Kč. Jelikož se dostal do prodlení s úhradou splátek, byl dopisem ze dne [datum] vyzván bankou k úhradě celkového dluhu ve výši 14 176,30 Kč, který se skládá mimo jiné z dlužných poplatků ve výši 5 743 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 726,06 Kč (za období od [datum] do [datum]) Na poplatcích za vedení kreditní karty 7 x 49 Kč za období od [datum] do [datum]. V rámci prodlení vznikl žalobkyni nárok za zaplacení poplatku za upomínku ve výši 7 x 600 Kč (viz upomínky) a poplatek za přečerpání úvěrového rámce 4 x 300 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný písemně dopisem ze dne [datum] uvědoměn. I přes odeslanou předžalobní výzvu ze dne [datum] doposud ničeho nezaplatil. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná. Žalobkyně je aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovaným byla platně postoupena ve smyslu § 1879 a násl. o. z. bankou jako původní věřitelkou. Žalovaný je podle okolností případu podnikatelem, proto se soud nezabýval ve věci otázkou posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako takové, neboť příslušná právní úprava doléhá pouze na spotřebitele. 7. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, která má všechny podstatné náležitosti stanovené v ustanovení § 2395 o. z. [příjmení] se jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky až do výše 10 000 Kč s tím, že žalovanému byly takto poskytnuty peněžní prostředky v uvedené výši. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, vznikl žalobkyni (na základě titulu postoupení) i nárok na zaplacení jak dlužné jistiny, tak úroku, poplatků ze upomínky a přečerpání úvěru). Žalovaný doposud dluží žalobkyni jistinu úvěru a další nároky uplatněné žalobkyní. Poněvadž tyto žalovaný doposud neuhradil, soud přiznal žalobkyni jí požadované plnění. 8. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky jistiny úvěru byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastnice ujednaly výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. 9. Současně soud přiznal žalobkyni ve smyslu § 3 cit. nařízení vlády náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč za situace, kdy šlo o vzájemný závazkový vztah mezi účastníky jako podnikateli a žalobkyně neprokázala jiný rozsah těchto nákladů než nařízení stanovenou minimální výši. 10. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 13 450,24 Kč s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě 1 660 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby, jednoduchá výzva k plnění) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 1 500 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 4 980 Kč. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 300 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 900 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 1 235 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 7 915 Kč.