9 C 197/2023-10 — Okresní soud v Přerově

Žalobce se žalobou podanou u podepsaného soudu [datum] domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované jako své dceři s účinností od [datum]. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná již ukončila středoškolské studium, je již zaměstnána, a navíc s ohledem na tuto skutečnost účastníci uzavřeli v tomto směru dohodu s účinností ke dni [datum]. Podle názoru žalobce je tedy žalovaná schopna se sama živit. Žalovaná nesporovala tvrzení obsažená v žalobě a rovněž má za to, že vyživovací povinnosti žalobce vůči její osobě již zanikla k uvedenému datu. Soud na základě provedené dokazování zjistil, že výživné pro žalovanou, která je dcerou žalobce, bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 2. 2022, č.j. P 151/2017 – 122. Účastníci uzavřeli dne [datum] dohodu, v níž stvrdili, že žalovaná ukončili ke dni [datum] prezenční středoškolské studium a od poloviny září 2023 je zaměstnána. Obě smluvní strany se dohodly na ukončení povinnosti žalobce platit výživném na žalovanou ke dni [datum]. Je dlouhodobě ustáleno, že zánik vyživovacího závazku rodiče k dítěti vzniká i zaniká ex lege s tím, že pokud se rodič domáhá, aby soud rozhodl o tom, že zletilému dítěti již právo na poskytování výživného nenáleží, jde o určovací žalobu, neboť předmětem řízení není plnění v podobě výživného, ale pouze existence vyživovacího závazku. Soud tak svým rozhodnutím majícím deklaratorní povahu pouze prohlašuje, že vyživovací povinnost zanikla a k jakému okamžiku se tak stalo, přičemž je ve (sporném řízení) vázán návrhem žalobce. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podmínkou existence vyživovacího poměru je objektivní neschopnost postarat se o výživu sebe sama na straně oprávněného. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že od poslední úpravy výživného rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 2. 2022, č.j. P 151/2017 – 122, nastala zásadní změna poměrů tím, že žalovaná dne [datum] ukončila řádně své středoškolské studium a je již zaměstnána. V dalším studiu či přípravě na zaměstnání nepokračuje. Soud má tedy za to, že žalovaná nejdříve od července 2023 nabyla schopnosti sama se vyživovat. Vyživovací povinnost žalobce k žalované proto byla soudem zrušena v souladu s žalobním návrhem k datu [datum]. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy žalobce měl ve věci úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Této náhrady nákladů řízení se ovšem žalobce vzdal. Tudíž mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Jelikož je řízení ve věci vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozeno od soudních poplatků, soud nerozhodoval o přenesení poplatkové povinnosti na účastníka, který nebyl ve věci úspěšný, podle ustanovení § 2 odst. 3 cit. zákona.