9 C 39/2023-20 — Okresní soud v Přerově

Žalobce se žalobou podanou u podepsaného soudu dne [datum] domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému s účinností od [datum], neboť o výživném bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 5. 2011, č.j. 0 Nc 87/2011 – 13. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný je již schopen se sám živit. Žalovaný nesporoval tvrzení žalobce a rovněž má za to, že vyživovacího povinnost žalobce k jeho osobě zanikla. Soud na základě provedené dokazování zjistil, že výživné pro žalovaného, který je synem žalobce, bylo naposledy určeno rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 5. 2011, č.j. 0 Nc 87/2011 – 13. Žalovaný ke dni [datum] ukončil středoškolské studium a dále již ve studiu nepokračoval. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podmínkou existence vyživovacího poměru je objektivní neschopnost postarat se o výživu sebe sama na straně oprávněného. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že od poslední úpravy výživného rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 5. 2011, č.j. 0 Nc 87/2011 – 13, nastala zásadní změna poměrů tím, že žalovaný v červnu 2021 ukončil středoškolské studium, a protože již dál nepokračoval v navazujícím studiu, je schopen se sám živit. Soud má tedy za to, že žalovaný nejdříve od července 2021 nabyl schopnosti sám se vyživovat. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému proto byla soudem zrušena v souladu s žalobním návrhem k datu [datum], v důsledku čehož bylo změněno i rozhodnutí zdejšího soudu ze 9. 5. 2011, č.j. 0 Nc 87/2011 – 13, jímž byla stanovena vyživovací povinnosti žalobce vůči tehdy nezletilému žalovanému. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy žalobce měl ve věci úspěch a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Této náhrady se ovšem vzdal. Jelikož je řízení ve věci vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozeno od soudních poplatků, soud nerozhodoval o přenesení poplatkové povinnosti na účastníka, který nebyl ve věci úspěšný, podle ustanovení § 2 odst. 3 cit. zákona.