9 C 40/2022-30 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně jako banka uzavřela dne [datum] se žalovanou jako obchodní společností smlouvu o úvěru č. [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky do povoleného čerpání ve výši 200 000 Kč. Dne 19. 7. 218 byl uzavřen mezi smluvními stranami smluvní dodatek [číslo] ke smlouvě, na základě něhož byl úvěrový rámec zvýšen na 500 000 Kč. Tuto jistinu žalovaná vyčerpala. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 20 % ročně. Žalovaná se ovšem dostala do prodlení se splácením úvěru dne [datum], a proto žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 500 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 25 622,53 Kč, tedy ve výši 10 % ročně z částky 500 000 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Tato výše úroku byla dohodnuta podle čl. II. bodu 1 smlouvy. Dále požaduje žalobkyně zaplacení úroku ve výši 10 % z částky 500 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 20 % ročně, tak jak byl dohodnut smluvními stranami podle čl. II. bodu 4 smlouvy. Zároveň žalobkyně požaduje zaplacení poplatku v celkové výši 3 100 Kč, jednak za upomínku 4 x 500 Kč a 1 x 300 Kč a za vedení účtu 4 x 200 Kč. 2. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastnic za situace, kdy zástupce žalobkyně se z jednání omluvil a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání nedostavila. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru a všeobecných úvěrových podmínek žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně jako banka uzavřela dne [datum] se žalovanou jako obchodní společností smlouvu o úvěru č. [číslo]. Mezi smluvními stranami byl sjednán v čl. II. bodě 2 smlouvy úrok ve výši 20 % ročně, v čl. II. bodě 4 úrok z prodlení ve výši 20 % ročně z dlužné částky a v čl. II. bodě 5 smlouvy poplatek za vedení účtu ve výši 200 Kč. Současně byla žalovaná seznámena s obchodními podmínkami a ceníkem služeb pro právnické osoby, z něhož vyplývá poplatek za upomínku k uhrazení dlužné částky ve výši 300 Kč a 500 Kč (viz s. 9 Sazebníku). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky do povoleného čerpání ve výši 200 000 Kč. Dne 19. 7. 218 byl uzavřen mezi smluvními stranami smluvní dodatek [číslo] ke smlouvě, na základě něhož byl úvěrový rámec zvýšen na 500 000 Kč a tento žalovanou vyčerpán, jak vyplývá z historie výpisu. Žalovaná se ovšem dostala do prodlení se splácením úvěru dne [datum]. Žalobkyně vyzvala opakovaně upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] k zaplacení úvěru (první upomínka 300 Kč, následující po 500 Kč (viz historie úvěrového účtu). Rovněž žalobkyně vyúčtovala poplatek za vedení účtu za měsíce leden, únor, březen a duben 2022 po 200 Kč. Žalovaná během řízení netvrdila a ani neprokázala, že by žalovaný nárok zanikl splněním či jiným způsobem, ač byla písemnou výzvou ze dne [datum] vyzvána k zaplacení dluhu zástupce žalobkyně. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná. Žalobkyně je bankou a žalovaná je podle okolností případu podnikatelem. Soud se proto v projednávané věci nezabýval posouzením úvěruschopnosti žalované, neboť ta nevystupovala v tomto závazkovém vztahu jako spotřebitelka. Mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru, která má všechny podstatné náležitosti stanovené v ustanovení § 2395 o. z. Žalobkyně se jako úvěrující zavázala poskytnout žalované jako úvěrované peněžní prostředky až do výše 500 000 Kč v souladu se smlouvou ze dne [datum] a dodatkem ze dne [datum]. Žalovaná čerpala úvěrový rámec až do výše 500 000 Kč, aniž by tyto peněžní prostředky vrátila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení jak dlužné jistiny, tak úroku, poplatků za vedení účtu a upomínek. Žalovaná doposud dluží žalobkyni jistinu úvěru a další nároky uplatněné žalobkyní. Poněvadž tyto žalovaná doposud neuhradila, soud přiznal žalobkyni jí požadované plnění v plném rozsahu. 7. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky jistiny úvěru byl žalobkyni přiznán ve smyslu smlouvy ve výši 20 % ročně z dlužné částky, neboť účastnice si ujednaly tuto výši úroku z prodlení odlišnou od shora nařízení vlády. 8. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 25 155 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 503 100 Kč s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě 10 340 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 2 x 10 340 Kč a jeden půlúkon ve výši 5 170 Kč za předžalobní výzvu, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 25 850 Kč. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 300 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 900 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 5 617,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 57 522,50 Kč.