9 C 7/2023-35 — Okresní soud v Přerově

1. [právnická osoba] jako banka (dále též„ původní věřitelka“) dne [datum] uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným spotřebitelem smlouvu o kontokorentním úvěru s úvěrovým rámcem do 5 000 Kč. Na základě této smlouvy poskytla banka žalovanému v průběhu čerpání částku 5 950,09 Kč, která byla dne [datum] převedena na jiný bankovní účet. Poněvadž žalovaný řádně a včas nesplácel své závazky vůči bance, ta předčasně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 7 750,09 Kč. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 29 % ročně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla bankou postoupena smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Dlužný nárok žalobkyně se skládá z dlužné jistiny ve výši 5 950,09 Kč, dlužném poplatku (smluvní pokuty) ve výši 1 800 Kč (3 x 600 Kč za odeslání upomínky dne [datum], [datum] a [datum]) a kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 434,16 Kč /ve výši 8,25 % ročně z částky 5 950 Kč od [datum] do [datum]. Rovněž požaduje úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 750,09 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z částky 5 950,09 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Soud v projednávané věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, za situace, kdy rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z obsahu spisu a předložené listinné důkazy prokazují všechna relevantní skutková zjištění. 3. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách a dispozic soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako banka (dále též„ původní věřitelka“) dne [datum] uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným spotřebitelem smlouvu o kontokorentním úvěru Flexikredit s úvěrovým rámcem do 5 000 Kč, a to s účinností od [datum]. Na základě této smlouvy poskytla banka v průběhu čerpání žalovanému částka 5 950,09 Kč. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 21,99 % ročně z dlužné částky a poplatek za odeslání upomínky ve výši 600 Kč. Z dalších listin vyplývá posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Poněvadž žalovaný řádně a včas nesplácel své závazky vůči bance, ta předčasně ke dni [datum] zesplatnila zbytek úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 7 750,09 Kč do [datum], což žalovaný neučinil. Žalovaný byl ve třech případech písemně upomenut o prodlení se splátkami dluhu (viz 3 x 600 Kč za odeslání upomínky dne [datum], [datum] a [datum]). Pohledávka za žalovaným byla postoupena bankou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k zaplacení nároku žalobkyně, přičemž tento dopis byl odeslán na poslední známou adresu. Žalovaný během řízení netvrdil a ani neprokázal, že by žalovaný nárok zanikl splněním či jiným způsobem. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o smlouvu o postoupení pohledávek podle § 1879 a násl. o. z., přičemž její uzavření s bankou a následně oznámení postoupení pohledávky žalovanému bylo prokázáno. 7. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná. Žalovaný je podle okolností případu spotřebitelem. U posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala banka v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními a při posuzování bonity dlužníka učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. [příjmení] posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru podle podepsaného dotazníku o posouzení bonity žalovaného, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů a z dosavadní historie žalovaného zprostředkované výpisem z bankovního účtu. [příjmení] si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (zde žalovaného) vyžádala od spotřebitele následující dokumenty a posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet podle dalšího šetření, a to výpisem z insolvenčního rejstříku (pro zjištění, zda proti spotřebiteli není nebo v minulosti nebylo vedeno insolvenční řízení), výpisem z centrální evidence exekucí (po zjištění, zda vůči spotřebiteli není vedena exekuce a v případě že ano, kolik exekucí a v jaké výši) a výpisem z databáze neplatných dokladů. 8. Mezi bankou a žalovaný byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, která má všechny podstatné náležitosti stanovené v ustanovení § 2395 o. z. [příjmení] se jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky až do výše 5 000 Kč s tím, že žalovanému byly takto poskytnuty peněžní prostředky v uvedené výši. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, vznikl bance nárok na zaplacení jak dlužné jistiny, tak úroku, poplatků pojištění úvěru. Žalovaný doposud dluží žalobkyni jistinu úvěru a další nároky uplatněné žalobkyní. Poněvadž tyto žalovaný doposud neuhradil, soud přiznal žalobkyni jí požadované plnění. Nároky z poplatků na vymáhání nepřesahují ve smyslu § 122 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 9. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky jistiny úvěru byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastnice ujednaly výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. 10. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaný netvrdil žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 7 750,09 Kč s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 4 činí v daném případě 1 500 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání - žaloby) ve výši mimosmluvní odměny 2 x 1 500 Kč, a jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši mimosmluvní odměny 750 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 3.750 Kč. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 300 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 900 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 977 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 6 027 Kč.