9 C 87/2023-30 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně jako banka uzavřela dne [datum] se žalovanou jako úvěrovaným spotřebitelem smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 39 439 Kč, přičemž žalovanou byla vyčerpána téhož dne celá částka. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 10,90 % ročně a dohodnuta měsíční splátka ve výši 619 Kč měsíčně splatná vždy do 15. dne v měsíci. Žalovaná neplatila úvěr řádně a dne [datum] proto žalobkyně úvěr předčasně zesplatnila, neboť žalovaná byla v prodlení se dvěma splátkami. Dlužný nárok žalobkyně se skládá z dlužné jistiny ve výši 20 749,52 Kč, kapitalizovaném dlužném úroku částku 1 441,10 kč (ve výši 10,90 % z dlužné jistiny za dobu od [datum] do [datum]), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 601,16 Kč (ve výši zákonného úroku z prodlení z dlužné částky jistiny za dobu od [datum] do [datum]), úroku ve výši 10,90 % ročně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny za dobu od [datum] do zaplacení. Žalovaný doposud dlužný nárok nezaplatila. 2. Soud v projednávané věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, za situace, kdy rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z obsahu spisu a předložené listinné důkazy prokazují všechna relevantní skutková zjištění. 3. Ze smlouvy o úvěru a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně jako banka uzavřela dne [datum] se žalovanou jako úvěrovaným spotřebitelem smlouvu o úvěru [číslo]. Ze žádosti o poskytnutí úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalované. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 39 439 Kč, přičemž žalovanou byla vyčerpána téhož dne celá částka, jak vyplývá z výpisu z bankovního účtu. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 10,90 % ročně a dohodnuta měsíční splátka ve výši 619 Kč splatná vždy do 15. dne v měsíci. Z přehledu plateb plyne, že žalovaná neplatil úvěr řádně a žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu úvěru a v případě, že tak neučiní do [datum], bude úvěr zesplatněn. Jelikož uvedeného dne žalobkyně úvěr zesplatnila, neboť žalovaná byla v prodlení se dvěma splátkami, dluží žalovaná jistinu ve výši 20 749,52 Kč. Dopisem ze dne [datum] vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovanou k zaplacení nároku žalobkyně, přičemž tento dopis byl odeslán na poslední známou adresu. Žalovaná během řízení netvrdila a ani neprokázala, že by žalovaný nárok zanikl splněním či jiným způsobem. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná. Žalobkyně je bankou a žalovaná je podle okolností případu spotřebitelkou. U posouzení úvěruschopnosti žalované postupovala žalobkyně v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními a při posuzování bonity dlužníka učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Žalobkyně posoudila schopnost žalované jako spotřebitelky splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru podle podepsaného dotazníku o posouzení bonity žalované, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů a z dosavadní historie žalovaného zprostředkované výpisem z bankovního účtu. Žalobkyně si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (zde žalované) vyžádala od spotřebitele následující dokumenty a posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet podle dalšího šetření, a to výpisem z insolvenčního rejstříku (pro zjištění, zda proti spotřebiteli není nebo v minulosti nebylo vedeno insolvenční řízení), výpisem z centrální evidence exekucí (po zjištění, zda vůči spotřebiteli není vedena exekuce a v případě že ano, kolik exekucí a v jaké výši) a výpisem z databáze neplatných dokladů. 7. Mezi účastnicemi byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, která má všechny podstatné náležitosti stanovené v ustanovení § 2395 o. z. Žalobkyně se jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky až do výše 39 439 Kč s tím, že žalované byly takto poskytnuty peněžní prostředky v uvedené výši. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení jak dlužné jistiny, tak úroku ve sjednané výši 10,90 % ročně. Žalovaná doposud dluží žalobkyni jistinu úvěru a další nároky uplatněné žalobkyní. Poněvadž tyto žalovaná doposud neuhradila, soud přiznal žalobkyni jí požadované plnění. Nároky z poplatků na vymáhání nepřesahují ve smyslu § 122 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 8. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky jistiny úvěru byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastnice ujednaly výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. 9. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 830 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 20 749,52 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 300 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 300 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 900 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 2 282 Kč.