10 C 31/2024-31 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, byl žalovaný převezen do záchytné stanice , právnická osoba, , podezřelý výraz, , adresa, , kde mu byla poskytnuta potřebná lékařská péče. Za pobyt a ošetření vyúčtovala žalobkyně žalovanému náklady ve výši , částka, splatné do , datum, . Žalovaný dluh dne , datum, písemně uznal a zavázal se k jeho úhradě do 8 dnů. Žalovaný dluh v termínu splatnosti neuhradil, a to ani po písemné upomínce ze dne , datum, . Žalobkyně požaduje rovněž zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po stránce skutkové soud zjistil, že žalovaný byl dne , datum, přijat v záchytné stanici , právnická osoba, , podezřelý výraz, , adresa, a byla mu poskytnuta lékařská péče. Žalovanému byla dechovým analyzátorem naměřena hladina alkoholu 0,97 promile. Žalovaný dne , datum, písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit do 8 dnů ode dne vystavení daňového dokladu. Žalobkyni za poskytnutou lékařskou péči vznikly náklady ve výši , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovaného písemně k úhradě dluhu upomínkou ze dne , datum, , odeslanou žalovanému dne , datum, .4. Podle ustanovení § 89e zákona č. 373/2011 Sb. o specifických , podezřelý výraz, službách, odst. 1 prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.5. Na základě důkazů provedených v tomto řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno, že žalovaný byl převezen na záchytnou stanici Vojenské , podezřelý výraz, v , město, . Za pobyt a ošetření byl žalovaný povinen uhradit dlužnou částku ve výši , částka, . Žalovaný tuto částku písemně uznal co do důvodu i výše a zavázal se k její úhradě. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dluhu, žalovaný však do dnešního dne ničeho neuhradil. Dlužník, který nesplní svůj dluh řádně a včas, je v prodlení. Podle § 2053 o. z. platí vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval. Žalovaný v řízení ničeho netvrdil. Žalovaný se tedy nesplněním svého dluhu dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, tj. dnem , datum, . Žalobkyni tak vznikl nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. Soud vzhledem k uvedenému žalobě v celém rozsahu vyhověl.6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Za účelně vynaložené náklady je v uvedeném případě možno považovat pouze soudní poplatek ve výši , částka, a paušální náhradu hotových výdajů 2 x á , částka, – analogicky podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., Náklady řízení představující odměnu advokáta, režijní paušály, které byly žalobcem vynaloženy, nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobci nebyly přiznány. Žalobce je státní příspěvkovou organizací, hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízen a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázán, proto měl při vymáhání dlužných nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. , právnická osoba, v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí , právnická osoba, ve věcech I. , právní předpis, ). Celkem tedy náklady řízení činí , částka, , které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).