20 C 11/2024-22 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené prostředky komunikace na dálku přes stránku www.flexifin.cz, na které se žalovaný zaregistroval, zadal své údaje, akceptoval text smlouvy a elektronicky potvrdil, poskytla žalobkyně žalované převodem na účet částku celkem , částka, po předchozím posouzení schopnosti žalovaného splácet na základě údajů uvedených žalovaným a lustrací v registrech. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku , částka, (jistina , částka, , poplatky , částka, ) do , datum, . Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil řádně a včas a vznikla mu proto povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení podle smlouvy. Žalobkyně nyní po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru , částka, , smluvní pokutu , částka, (0,1 % denně z jistiny , částka, od , datum, do , datum, ) a dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne , datum, v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.3. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně na základě dohody označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, ze dne , datum, obdržel téhož dne převodem na účet peněžní prostředky ve výši , částka, a zavázal se je vrátit do , datum, ; ujednány byly smluvní pokuty a poplatky, RPSN je ve výši 2 571,78 %. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě peněžních prostředků před podáním žaloby. Žalobkyně před uzavřením dohody a před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému zjišťovala majetkové poměry žalovaného z vyplněného dotazníku. Nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradila nějaké peněžní prostředky.4. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalované a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18).5. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána na základě žalobkyní uvedených informací a lustrací v databázích, k tomu žalobkyně doložila listinu obsahující informace o žalovaném. Soud proto musí uzavřít, že z obecných žalobních tvrzení ani z připojených listin nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Ve předložené listině je uveden ověřený příjem žalovaného , částka, měsíčně (a současně je uvedena výše čistého příjmu uvedeného žalovaným , částka, ), výdaje na bydlení , částka, , rezerva pro výdaje , částka, , minimální výdaje , částka, a výdaje na jiné půjčky , částka, měsíčně, disponibilní příjem žalobkyně vypočetla na , částka, . K těmto údajům žalobkyně nepředložila žádné podkladové dokumenty, proto není vůbec zřejmé, jak tyto údaje zjistila, přičemž tyto údaje se jeví naprosto nevěrohodné. Zvláště nevěrohodné je, pokud žalovaný sám měl uvést příjem , částka, měsíčně, ale žalobkyně ověřila , částka, měsíčně. Není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně k těmto údajům dospěla. Žalobkyně pak zjevně podhodnotila výdajovou stránku, neboť u výdajů na bydlení uvedla částku , částka, a dále počítala s nespecifikovanými výdaji , částka, a jakousi rezervou , částka, . Vůbec se pak nezabývala zkoumáním, jaké jiné půjčky žalovaný měsíčně hradí ve výši , částka, a zda je hradí řádně. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.6. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřené ceny peněz, která není sice vyjádřena úrokem, ale spočívá v poplatcích. Tato nepřiměřenost ceny peněz dostatečně vyplývá z RPSN v absurdní výši 2 571,78 %. K tomu navíc jsou ujednány smluvní pokuty výlučně v neprospěch žalovaného. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.7. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný skutečně obdržel částku , částka, a neuhradil ničeho, žalobkyně má tedy právo na vrácení jistiny , částka, . Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny , částka, z neplatné smlouvy o úvěru.8. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jeho možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k