20 C 136/2024-30 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, ve znění doplnění ze dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla uzavřena dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál žalobkyně www.rerum.cz., kde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, odsouhlasil smluvní dokumentaci za použití SMS kódu a doložil doklad totožnosti. Následně byla prověřena schopnost žalovaného splácet pomocí dokladu o pravidelném příjmu a lustrací v dostupných databázích a žádost žalovaného o poskytnutí úvěru byla schválena. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku , částka, převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit tak, že každého 20. dne v měsíci měl splatit úrok přirostlý za minulé období, jistinu mohl splatit libovolně – smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Úrok byl ujednán ve výši 40 % měsíčně z jistiny, současně byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny, se kterou je žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení a úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, , žalovaný pak neuhradil ničeho. Nyní žalobkyně po žalovaném požaduje částku , částka, na jistině, , částka, jako ujednaný úrok za první měsíc čerpání úvěru, smluvní pokutu v kapitalizované výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, a úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne , datum, v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.3. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dohoda označená jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřená prostředky komunikace na dálku, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku do výše , částka, , kterou mohl žalovaný čerpat po celou dobu trvání dohody uzavřené na dobu neurčitou, a žalovaný se zavázal prostředky splácet tak, že bude měsíčně hradit úroky přirostlý za minulé období a jistinu uhradí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně, RPSN činilo 5 528,47 %, byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Při uzavírání dohody žalobkyně zjišťovala poměry žalovaného z dotazníku a výplatní pásky. Žalovaný od žalobkyně obdržel dne , datum, částku , částka, na účet. Žalobkyně dopisem ze dne , datum, oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby. Nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil nějaké peněžní prostředky.4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18).5. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána lustrací v databázích a výpisy z účtu. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila žádost o spotřebitelský úvěr, ze které vyplývá, že žalovaný je zaměstnanec s příjmem , částka, měsíčně, jeho výdaje činí , částka, měsíčně. Žalobkyně také předložila výplatní pásky žalovaného za únor až duben 2023, ze které vyplývá příjem , částka, , , částka, a , částka, . Už z předloženého souhrnu příjmů a výdajů v žádosti o spotřebitelský úvěr je však patrné, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. Výplatním páskám odpovídá průměrný příjem , částka, měsíčně a k tomu žalobkyně uvedla měsíční výdaje žalovaného , částka, , u kterých však není zřejmé, z jakých položek se skládají a zda skutečně zohledňují všechny obvyklé výdaje žalovaného. Už samotné porovnání příjmů a výdajů však prakticky vylučuje, aby žalovaný mohl být schopen splácen poskytnutý úvěr se splátkou nejméně , částka, měsíčně (tj. ve výši úroku 40 % z vyčerpané částky , částka, , přičemž ale mohl čerpat až do výše , částka, , což by znamenalo splátku úroků , částka, měsíčně). Je tedy naprosto zřejmé, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného, neboť pokud by poměry žalovaného řádně posoudila, tak by mu úvěr s ujednanými podmínkami nemohla poskytnout. Lze proto uzavřít, že žalobkyně buď úmyslně poskytla úvěr v rozporu se svou povinností vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru nebo na své povinnosti zcela a vědomě rezignovala. Bylo tedy prokázáno, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.6. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny , částka, sjednán úrok 40 % měsíčně, jehož absurdní výše vyplývá také z RPSN, které činí 5 528,47 %. K tomu je ujednána ještě smluvní pokuta výlučně v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.7. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru) je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvě