20 C 87/2024-35 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, ve znění doplnění ze dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních službách ze dne , datum, , na základě které bylo sjednáno vedení běžného účtu č. , č. účtu, a následně na základě Dispozic se sjednanými parametry kontokorentního úvěru Flexikredit ze dne , datum, bylo ujednáno poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit. Žalovaný se zavázal, že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem a nepřekročí povolený limit , částka, . Žalovaný však nedodržel sjednané podmínky a žalobkyně mu proto službu Flexikredit zrušila a celý vyčerpaný úvěr zesplatnila ve výši , částka, ke dni , datum, . Nyní požadovanou částku tvoří vyčerpaná neuhrazená jistina , částka, , poplatky , částka, (3 x , částka, za upomínky k úhradě) a kapitalizovaný úrok z prodlení , částka, (z jistiny za dobu od , datum, do , datum, ) a dále se žalobkyně domáhá úroku z prodlení z jistiny od , datum, do zaplacení a úroku 21,99 % ročně z jistiny od , datum, do zaplacení. Před poskytnutím kontokorentního úvěru žalobkyně prověřila a vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného na základě informací z interních a externích databází a informací získaných od žalovaného. Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu. Na tomto podkladě přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o vedené běžného účtu a následně dne , datum, sjednal kontokorentní úvěr Flexikredit s limitem , částka, . Žalovaný vyčerpal celkem částku , částka, , kterou neuhradil. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtů žalovaného, ze kterých vyplývá, že žalovaný měsíčně utratí veškeré své příjmy (trvalý příjem okolo , částka, ), většina plateb je vůči sázkovým společnostem, dále má žalovaný jiné splátky úvěrů vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši , částka, měsíčně a jiné splátky vůči jiným subjektům ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku za žalovaným na jiný subjekt a ten následně převedl pohledávku na žalobkyni.3. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).4. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18).5. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím obou spotřebitelských úvěrů zkoumala úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že nikoli. Z předložených důkazů je naprosto zřejmé, že žalovanému neměl být žádný úvěr poskytnut. Byl sice zjištěn jeho příjem okolo , částka, měsíčně, zároveň však měl již existující splátky vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši , částka, měsíčně a další splátky jiným subjektům , částka, měsíčně, nadto měsíčně utratil téměř všechny své příjmy a jeho výdaje byly velkou částí tvořeny platbami vůči sázkovým kancelářím. Závěr právní předchůdkyně žalobkyně, že za takových podmínek bylo možno žalovanému úvěr poskytnout, je naprosto absurdní. Soud má za jednoznačně prokázáno, že žalovanému úvěr být poskytnut neměl a jeho poskytnutí je v rozporu s požadavkem řádného zkoumání úvěruschopnosti, což způsobuje neplatnost ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.6. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný obdržel (vyčerpal) prostředky ve výši , částka, a nic nesplatil, tedy žalobkyně má právo na vrácení , částka, . Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny , částka, z neplatné smlouvy o úvěru.7. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jeho možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud pak nemohl vycházet ani ze žalobkyní zaslané výzvy k plnění (předžalobní výzvy), neboť v té žalobkyně po žalovaném požadovala plnění závazku z neplatné smlouvy, jejíž neplatnost musela být žalobkyni zřejmá. Soud však žalovaného zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyl žalovaný vyzván, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo rozsudek Krajského soudu v , adresa, , pobočka v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.8. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenými jistinami smlouvy, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalovanému skutečně poskytla (resp. co mu poskytla právní předchůdkyně žalobkyně).9. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť úspěch obou účastníků je srovnatelný.