7 C 321/2023-19 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 46 429,01 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 46 429,01 Kč. Úvěr měl být splacen do [datum]. Žalovaný úvěr nesplatil. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena. 4. Z elektronického formuláře označeného jako„ loan aplikation info“ soud zjistil, že určitým údajům uvedeným v angličtině jsou přiřazeny údaje, jedná se mimo jiné o informace o jméně, číslu účtu, telefonním čísle, bydlišti apod., a dále data [datum] a [datum]. 5. Z tabulky s čísly soud zjistil, že se zřejmě jedná o interní dokumentaci, přičemž není zřejmé, kdo a na základě jakých podkladů dokumentaci vyhotovil. Záznam začíná [datum], kdy je evidován výběr 8 000 Kč Do data [datum] jsou uvedeny položky„ výběr“ v celkové výši 121 000 Kč a dále položky„ platba“ v celkové výši 126 259,19 Kč. 6. Z dokumentu označeného jako„ Smlouva o revolvingovém úvěru“ v níž jsou jako strany smlouvy označeny [právnická osoba] a žalovaný soud zjistil, že není žádnou ze stran podepsán. 7. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] je od [datum] žalovaný. 8. Z žádných předložených důkazů soud nemá za prokázáno, že by došlo k jakémukoli právnímu jednání žalovaného, které by směřovalo k uzavření tvrzené konkrétní smlouvy o úvěru. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru. Žalobkyně nepředložila jakýkoli důkaz o tom, že by její právní předchůdkyně s žalovaným vůbec komunikovala a že by žalovaný jakýmkoli způsobem projevil svou vůli smlouvu o zápůjčce uzavřít. Předložená„ smlouva“ není podepsána žádnou ze smluvních stran. Z předloženého dokumentu, obsahujícího pouze souhrn informací (navíc v cizím jazyku), nevyplývají jakékoli údaje o stranách smlouvy, jejím předmětu, ani podmínkách. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný se zaregistroval na webových stránkách zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy a tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr a po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, zůstala tato prohlášení pouze v rovině tvrzení. Není ani tvrzeno, natož prokázáno, jakým způsobem došlo k uzavření smlouvy, akceptaci návrhu apod. Nelze dospět k závěru, že došlo k písemnému uzavření smlouvy, nehledě k tomu, že chybí jakýkoli projev vůle žalovaného takovou smlouvu uzavřít. 9. Skutečnost, že žalobkyni jsou známa data žalovaného (jméno, příjmení, rodné číslo, adresa, telefon, číslo účtu) ještě neprokazují, že žalovaný jakkoliv s právní předchůdkyní žalobkyně komunikoval a už vůbec neprokazují, že by učinil právní jednání směřující k uzavření smlouvy o úvěru včetně dalších vedlejších ujednání, jakými je odsouhlasení obchodních podmínek. 10. Z předložené tabulky s čísly nemá soud za prokázáno, že by se částka 121 000 Kč dostala do dispozice žalovaného, tzn. že by byla připsána na účet, který mu náleží nebo ke kterému má dispoziční právo a který byl žalobkyní tvrzen. Tímto dokladem není prokázána ani skutečnost, že částky byly skutečně odeslány či jinak žalovanému poskytnuty k dispozici. Navíc zde existuje rozpor mezi tvrzeními žalobkyně (že bylo čerpáno celkem 46 429,01 Kč) a údaji v tabulce (evidence„ výběrů“ ve výši 121 000 Kč). 11. Ani ze zprávy [právnická osoba] nevyplývá, že by došlo k připsání tvrzené částky na účet. Žalobkyně navrhla k důkazu pouze dotaz ohledně majitele účtu č. [bankovní účet], nikoli ohledně připsání jakýchkoli částek v jednotlivých obdobích na tento účet. Soud proto nemá za prokázáno, že by se jakákoli částka od právní předchůdkyně žalobkyně dostala skutečně do dispozice žalovaného. 12. Soud nemá za prokázanou existenci, resp. uzavření smlouvy o úvěru, neboť předložená smlouva není podepsána, nebyly předloženy jakékoli jiné důkazy o tom, že by žalovaný skutečně s právní předchůdkyní žalobkyně jednal a projevil svou vůli k uzavření této konkrétní smlouvy. 13. S ohledem na to, že poskytnutí peněžní částky v tvrzené výši žalovanému nebylo prokázáno, nemohl soud posoudit uplatněný nárok ani jako bezdůvodné obohacení. 14. Nad rámec lze uvést, že i pokud by soud měl poskytnutí finančních částek podle tabulky s čísly za prokázáno, nevznikl by žalobkyni nárok na bezdůvodné obohacení, neboť částky, které byly podle jakési interní dokumentace zaplaceny, jsou vyšší než součet stejně evidovaných čerpaných částek. 15. Dále je nutno připomenout, že žalobkyně neuvedla relevantní tvrzení o tom, jak její právní předchůdkyně splnila svou zákonnou povinnost prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet (ust. § 86 odst.1 zák. č. 307/2018 Sb.), omezila se pouze na obecná tvrzení o prověření ve veřejných registrech, prověření rozdílu mezi příjmy a výdaji a splátkami, žádné konkrétní údaje však neuvedla ani nepředložila v tomto směru žádné důkazy. 16. Žalobkyně se k jednání nedostavila a zbavila se tak možnosti, aby jí soud poskytl poučení o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů podle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř., které soud poskytuje pouze u jednání. 17. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně samotného uzavření smlouvy a ohledně poskytnutí peněžní částky žalovanému. Soud proto žalobu zamítl. 18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že podle obsahu spisu úspěšné žalovanému v řízení náklady nevznikly.