10 C 304/2025-26 — Okresní soud v Přerově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, . Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, . Úvěr byl splatný do , datum, spolu s úroky a poplatkem. Žalovaný úvěr nevrátil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru, dle něhož žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, . Žalovanému byla na jeho účet č. , č. účtu, poskytnuta dne , datum, částka ve výši , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne , datum, .4. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí , právnická osoba, sp. zn. , spisová značka, ). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem., právnická osoba, závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalovanému či ověřování okolností týkajících se jejího pracovního poměru. Z provedeného dokazování vyšlo najevo, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované zcela rezignovala na ověření exekuční minulosti či současnosti žalované, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladmo lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li žalobkyně před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalované, poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení „kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se žalobkyně touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná z , název, (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován , právnická osoba, ) lze usuzovat, zda je možné žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. Tato povinnost je vyjádřena v § 86 odst. 1 větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy „a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“6. Soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. O této povinnosti ji soud nemohl poučit dle § 118a o.s.ř. s ohledem na její nepřítomnost u jednání.7. Vzhledem ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).8. Za tohoto stavu je žalovaný povinen dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud vyhověl žalobě co do částky , částka, (výrok I.).9. Pokud jde o splatnost jistiny, soud odkazuje na rozhodnutí , právnická osoba, sp. zn. , spisová značka, , dle něhož ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, proto zatím nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.10. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl (výrok II.).11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 věty prvé o. s. ř., když v řízení zčásti úspěšné přiznal účelně vynaložené náklady řízení za situace, kdy se domáhala zaplacení , částka, vč. příslušenství, úspěšná byla co do zaplacení , částka, s příslušenstvím (68 %) a neúspěšná co do zaplacení , částka, (32 %). Odpočtem procesního neúspěchu od úspěchu je pak dán rozsah náhrady nákladů řízení žalobce ve výši 36 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 4 činí v daném případě , částka, . V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x , částka, , tj. , částka, . K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po , částka, ke 3 úkonům právní služby, tedy celkem , částka, . Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši , částka, (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem by tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náležela při plném úspěchu náhrada ve výši , částka, . S ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů řízení pak náhrada činí , částka, .12. Soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši , částka, dle položky 2 bodu 2. a položky 1 sazebníku poplatků.