7 C 28/2025-38 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně učinila předmětem řízení částku , částka, s přísl. a uvedla, že uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřeli účastníci , datum, na částku , částka, a tato částka byla navýšena na , částka, . Žalované bylo vyplaceno postupně , částka, . Uplatněný nárok představuje jistinu ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, za prodlení za dobu od , datum, do , datum, a náklady vymáhání ve výši , částka, .2. Z dokumentu nazvaného „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že dokument není za žalovanou podepsán. Dokument neobsahuje žádný podpis, ani elektronický, ani parafu, ani strojopisný text, ani žádný kód.3. Z dokumentu „provedené o platbě“ od , jméno FO, soud zjistil, že dne , datum, byla z účtu žalobkyně odeslána platba ve výši , částka, na účet č. , č. účtu, a dne , datum, částka , částka, na stejný účet. Název účtu nebo jeho majitel nejsou uvedeny.4. Z ověření účtu , Anonymizováno, , který je součástí dokumentu „doklad k ověření ....úvěruschopnosti“ soud zjistil, že obsahuje výpis z účtu č. , č. účtu, s uvedením vlastníka účtu – žalované, připsání plateb dne , datum, ve výši , částka, a , částka, není uvedeno.5. Soud žalobu zamítl s tím, že neměl za prokázáno, že by vůbec došlo k uzavření smlouvy a rovněž neměl za prokázáno, že by žalovaná dostala do své dispozice finanční prostředky.6. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudek zrušil a vyslovil zde názor, že k uzavření smlouvy došlo, neboť identita žalované byla prokázána jejím občanským průkazem a k uzavření smlouvy došlo podle § 562 odst.1 o.z. Odvolací soud rovněž hodnotil jinak důkaz „potvrzení o provedené platbě“ a dále vyvodil závěry z dokladu k ověření úvěruschopnosti“ (aniž tyto důkazy provedl) a dospěl k závěru, že peníze byly poukázány na účet, který náleží žalované. Přitom je nutno podotknout, že ani jeden z důkazů nebyl předložen v listinné podobě, jak odvolací soud uvádí, když je poznačuje za listinné důkazy.7. Žalobkyně se k jednání nedostavila a sodu jí tak opětovně nemohl poskytnout poučení o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů o uzavření smlouvy.8. Soud opětovně hodnotil provedené důkazy a opětovně dospěl k závěru, že nepodepsaný dokument neprokazuje, že by k uzavření smlouvy došlo. Rozhodně nedošlo k uzavření smlouvy s dodržením obligatorní písemné formy. Ani předložení občanského průkazu žalobkyně neprokazuje konkrétní právní jednání a soud tedy nemůže mít za prokázáno, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy jinou formou než písemnou, tedy že došlo ke shodně konkrétních obsahových náležitostech smlouvy. Takové skutečnosti nevyplývají z žádného z provedených důkazů.9. Žalobkyně tvrdí, že k uzavření smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku, tedy elektronicky. Žádný z předložených důkazů však jakoukoli známku vyjádřeného potvrzení právního jednání žalované či její účasti na tomto procesu neprokazuje.10. Soud uvádí nad rámec následující vysvětlení ke zkoumání elektronického podpisu, k němuž je třeba přistupovat obezřetně:11. Často se objevuje argument, že při podpisu v listinné podobě soud nevyžaduje ověřený podpis. Podpis na dokumentu v listinné podobě má však jiné atributy a jiné vlastnosti, které jsou jedinečné a je možno je zpětně vysledovat. Aby měl elektronický podpis vlastnosti vlastnoručního podpisu, je zapotřebí, aby byla věnována pozornost takovým atributům, které zajištění vlastností obdobných vlastnoručnímu podpisu zajišťují. Skutečnost, že je žalovaný v řízení pasivní, by rozhodně neměla bránit soudu v tom, aby řádně posoudil předložené důkazy a tyto řádně vyhodnotil. Zejména pokud se týká dodržení písemné formy a samotného učinění právního jednání.12. Podle § 560 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.13. Problémem je tedy určitá certifikace systému a dále identifikace a autentizace.14. Písemný úkon v elektronické podobě může být s využitím elektronického podpisu, což je obdoba vlastnoručního podpisu ve smyslu § 561 o.z., čl. 25 eIDAS (Nařízení (EU) č. 910/2014 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu) a § 7 zák.č. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru. Při nutnosti zachování funkce písemné formy může nastat problém s úrovní elektronického podpisu. Zachování písemné formy v elektronické podobě je však od 1. 12. 2016 klíčové. Jednání nemůže být písemné, nejsou-li podmínky v § 562 o.z. splněny, ledaže je dokument podepsán potřebnou úrovní elektronického podpisu ve smyslu § 561o.z.15. Ve smyslu § 562 o.z.se jedná o elektronické systémy s dálkovým přístupem, tedy o prostředí, které není samonosné. Tzn., že informace o podpisu není v dokumentu a nelze podpis ověřit. Proto je nutné prokazovat parametry systému, jak jsou uvedeny v § 562 odst. 1 a 2 o.z. Přitom identita jednající osoby je dána registrací nebo přihlášením do systému. Pro písemnou formu jednání by měla být úroveň záruky značná nebo vysoká, protože jinak tuto jednající osobu nelze spolehlivě určit z takto použitých prostředků. V prostředí, které nevyhovuje požadavkům § 562 o.z. informace v něm uvedené o identitě přihlášené osoby nestačí. Je nutné prokázat, jaká právní jednání osoba učinila a není možno vycházet pouze z tvrzení žalobkyně. Je nutné prokázat, zda a co tvrzená osoba odklikla nebo připojila. Systém, který má vyhovět spolehlivosti podle § 562 o.z. musí být chráněn proti změnám a musí skutečně umožňovat zachycení obsahu jednání, a především musí být schopen určit jednající osobou ve vztahu k určitému jednání. Pro písemnou formu je nutné jako první řešit úroveň záruky za identitu jednající osoby v daném systému. Lze říct, že pokud tato záruka není alespoň značná, není taková záruka pro prokázání identity dostačující.16. Již z řady rozhodnutí odvolacích soudů je zřejmé, že soudy považují autentizaci a identifikaci za velmi důležitou. Například v rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 577/2015 se konstatuje, že pokud chybí uznávaný elektronický podpis, nelze ho nahradit ověřovacím telefonátem ani předáním peněz. Z rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 9 Co 702/2014 vyplývá, že identita z pouhé registrace není věrohodná, pokud chybí též podpis jednajícího a chybí důkaz o odkliknutí přiloženého znění. Rovněž Krajský soud v Praze sp. zn. 28 Co 387/2015 konstatuje, že pokud chybí zaručený elektronický podpis pak IP adresa neautentizuje konkrétní osobou. Z rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 64 Co 485/2015 vyplývá, že použitý elektronický prostředek musí umožňovat identifikaci s takovou pravděpodobností, s jakou ji obvykle umožňuje vlastnoruční podpis.17. Podle názoru soudu i vzhledem k rozporné judikatuře, komentářům a literatuře je nutné projevovat spíše opatrnost a větší přísnost, zejména u povinné písemné formy jednání. Vytvoření nebo odcizení digitální identity osoby je totiž velmi snadné. Elektronické dokumenty mohou být v nezjistitelně měněny mnohem snáze než dokumenty listinné. Přitom nesporné je pouze to, co druhá strana učinila nesporným a pasivita neznamená souhlas. Je proto nutné analyzovat a rozlišovat jednotlivá řešení, zabývat se především úrovní identifikace a autentizace a případně prokazovat skutečně učiněné úkony v tvrzeném systému.18. Podle současného nařízení eIDAS může být elektronickým podpisem v podstatě cokoliv, co podepisující osoba používá k podepsání. Může to být dokonce obrázek, písmeno, ikona apod. Došlo tak ke značnému rozvolnění definice, co lze považovat za elektronický podpis, neboť podle současného znění se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena i k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.19. Žádný elektronický podpis (tedy ani prostý) však předložený písemný dokument v elektronické podobě neobsahuje. V žádném případě nemohlo dojít k dodržení písemné formy uzavření smlouvy.20. Písemná forma hmotněprávního jednání má dvě zákonné náležitosti: jednak písemnost projev vůle jednajícího, který zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v obsahu textu a dále podpis, který má různé funkce. Ve výše uvedených souvislostech je důležitá především funkci autentizační a někdy i identifikační.21. Z rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018 (ústavní stížnost byla odmítnuta stížnost odmítnuta sp. zn. IV.ÚS 1753/19) vyplývá, že při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o.z. nelze vlastnoruční podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoliv elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený, a navíc je