15 C 84/2025-32 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení nároků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a žalovaná poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené prostředky komunikace na dálku přes stránku www.movinero.cz, na které se žalovaná zaregistrovala, zadala své údaje, požádala o konkrétní úvěr a akceptovala text smlouvy, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalované převodem na účet celkem částku , částka, . Žalovaná měla poskytnuté prostředky vrátit nejpozději dne , datum, , avšak žalovaná uhradila celkem jen , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky vůči žalované z právní předchůdkyně žalobkyně na společnost , právnická osoba, . (dále jen „mezitímní věřitel“) a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, žalovaná pak byla vyzvána k plnění před podáním žaloby.2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok žalobkyně neuznává. Uvedla, že na poskytnutý úvěr již původnímu věřiteli uhradila část dlužné částky. Současně namítala, že sjednané úroky z úvěru považuje za nepřiměřeně vysoké a že v době uzavření úvěrové smlouvy dne , datum, se nacházela v obtížné životní situaci, neboť pečovala o svou babičku, která později zemřela. Poukázala na to, že jednotlivé společnosti, na které měla být pohledávka postupně převedena, po ní vždy požadovaly úhradu celé dlužné částky, a to i přesto, že již část dluhu uhradila.3. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně a k tomu provedl listinné důkazy předložené žalobkyní.4. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky, datované dne , datum, , vč. poštovního podacího lístku, soud zjistil, že původní věřitelka vyrozuměla žalovanou doporučeným dopisem o převodu pohledávky ze smlouvy o úvěru z původní věřitelky na mezitímního věřitele a z mezitímního věřitele na žalobkyni na základě smluv o postoupení pohledávek uzavřených dne , datum, a dne , datum, .5. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitelka a mezitímní věřitelka se dohodly na převodu souboru pohledávek za podmínek stanovených v této smlouvě. Podle jejího obsahu měly být jednotlivé postupované pohledávky specifikovány v příloze č. , hodnota, , která měla tvořit nedílnou součást smlouvy. Soud nicméně z těchto listin nemá za prokázané, že by se dotčená pohledávka původní věřitelky za žalovanou ze smlouvy o úvěru stala skutečně předmětem jakéhokoliv převodu.6. K prokázání převodu konkrétních pohledávek žalobkyně označila jako důkaz tabulku, která má představovat seznam postoupených pohledávek. Z této listiny však soud zjistil pouze to, že obsahuje text s údaji o jménu a příjmení dlužníků, rodném čísle, čísle smlouvy a částkách. Z této listiny však není zřejmé, ke které smlouvě o postoupení pohledávek se vztahuje, ani kdy mělo dojít k převodu konkrétní pohledávky, popřípadě zda tvoří přílohu některé z předložených smluv.7. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).8. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka vyrozuměla žalovanou doporučeným dopisem o převodu pohledávky ze smlouvy o úvěru z původní věřitelky na žalobkyni. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by jakákoliv pohledávka původní věřitelky za žalovanou byla na základě dohody převedena na žalobkyni.9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.11. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána, neboť nebylo prokázáno tvrzené postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel a mezitímní věřitel se dohodli na převodu souboru pohledávek, přičemž jednotlivé postupované pohledávky měly být specifikovány v příloze č. , hodnota, , která měla tvořit nedílnou součást této smlouvy. Žalobkyně však jako důkaz předložila pouze tabulku obsahující údaje o jménu a příjmení dlužníků, rodném čísle, čísle smlouvy a částkách. Tato listina však není označena jako příloha č. , hodnota, smlouvy, neobsahuje žádnou identifikaci smlouvy, k níž by měla náležet, ani z ní nelze dovodit okamžik jejího vzniku či její vazbu na předloženou smlouvu o postoupení pohledávek. Soud proto nemohl uzavřít, že se jedná o přílohu tvořící nedílnou součást uvedené smlouvy o postoupení pohledávek. Předložená tabulka může představovat pouze obecný seznam údajů, který nelze spolehlivě přiřadit ke konkrétní smlouvě o postoupení pohledávek. Za této situace soud nemá za prokázané, že by pohledávka vůči žalované byla v rámci prvního tvrzeného postoupení skutečně převedena z původního věřitele na mezitímního věřitele.12. Jelikož žalobkyně neprokázala v pořadí prvé postoupení pohledávky, soud se dále podrobněji nezabýval tvrzeným následným postoupením pohledávky z mezitímního věřitele na žalobkyni. Za tohoto stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně své aktivní legitimace, neboť z provedených důkazů nevyplývá, že by se stala věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení13. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě potřeby byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení či označení důkazů, k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2848/10).14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť zcela úspěšnému žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.